Tato stránka byla zkontrolována
Tvé ruce a tvé srdce.
Tvých rukou, bratře, příliš potřebovali.
Byls kovář, rozsévač a uhlokop,
tvé hbité prsty nitě snovaly,
živil jsi živé, mrtvým kopal hrob,
a nikdo, volaje kdy na pomoc tvé ruce,
nikdy a nikde se neptal na tvé srdce.
Zře na svou tvrdou, vzdornou kovadlinu,
měl jsi kdy, bratře, myslet na rodinu?
Sils pro sedláka proso na souvrati,
kdo ti tvá mladá leta, bratře, vrátí?
Tvé ruce, uhlokope, jsou černé a jak zdrány!
Pokud je máš, Most, Kladno, Oslavany
ti nepřestanou nikdy zvonit hrany.
Popelko, hrdina, jejž film ti ve zrak vetká,
je asi jediný, s nímž život tvůj se setká.
*
Tvých rukou, dělníče, jen jich si žádá svět,
a kdybys miloval a myslil, snil a kvet’
a kdybys tu stál těžký krásy tušeními
