Stránka:Hora, Josef - Srdce a vřava světa (1922).djvu/26

po staletích tuchou sebeurčení?
Jdou stepí a tundrami Ruska oblaka vzdutá,
povstaly zástupy, mužové z dna černozemí,
vůle, rozum, plán a čin,
sňali s kříže člověka ukřižovaného,
vrátili mu zem a nástroje jeho —
a jak to, snivče, žes ty to byl,
jenž v zemi z hlíny a bez kamene
Západu Utopii
jsi ztělesnil?

Mezi Západem, Východem, Moskvou a Paříží
leží svobodná, nesvobodná země.
Ó, rci mi, kam modrý hlas touhy tvé zahlíží?
Východ či Západ? Co zvítězí ve mně?
Rci mi, co vyvolíš?
Jsi stáří světa? Jsi mládí?
Jsi myšlenka? Skepse? Jsi čin?
Západu šum a let, lesk tě svádí?
Rozkoš noci mezi bohatstvím a hladem?
Závrať mezi vítězstvím a pádem?
Ci snad přísná, chladná, spravedlivá,
mladá Revoluce, jež zpívá
čin, čin, čin?

Vol, vyvol! Teď, nebo nikdy.