sich tragen«; denn trotz dieser Eigentümlichkeit könnte das Gesetz erst viel später im Pentateuch aufgeschrieben worden sein«[1].
β) Nelze upříti, že autor pentateuchu jeví značnou znalost poměrů egyptských. V rituálu S. Z. lze pozorovali stopy rituálu egyptského; srv. podobnost mezi archou úmluvy a mezi archami, ve kterých nosívali Egypťané své modly o slavných průvodech — podobnost mezi způsobem, jak se archa má nésti dle Ex. 25 12 a mezi způsobem, zobrazeným na památkách egyptských — roucha velekněze Israelitů (Ex. 28 52nn) a roucho kněze egyptského — velekněžství bylo i dle Herodota u Egypťanů rovněž tak dědičné jako u Israelitů — kněží egyptští byli povinni oholiti vous i vlas podobně jako levité při své ordinaci, odívali se kmentem a před úkony bylo jim jako kněžím židovským zakázáno požívati vína[2]. Všecko, co se vypravuje v Gn. a Ex. o příchodu Josefa a jeho bratří do Epypta, o útrapách Israelitů, o ranách egyptských, o vojsku egyptském atd., shoduje se dle všeobecného úsudku odborníků s tím, co nově objevené prameny egyptských dějin nám podávají. »At illud«, dokládá Cornely[3], »praeprimis memoria est dignum, quod ille ubique rerum aegyptiacarum status supponitur, quem patriarcharum et Moysis aetate fuisse antiquiora monumenta demonstrant, neque vero ille, quem aliquot saeculis postea Salomonis tempore etc. in Aegypto viguisse iuniora monumenta docent: unde consequitur, narrationum pentateuchicarum auctorem mosaica aetate vixisse«.
Proti tomuto závěru však namítá již De Wette-Schrader: »Man hat mehrere historische Züge, welche eine gewisse Bekanntschaft mit Aegypten verrathen, als Beweise der mosaischen Abfassung des Pentateuchs angesehen; als wenn die Hebräer nicht auch später bei ihrer politischen und Handelsverbindung mit Aegypten eine solche Bekanntschaft gehabt haben könnten«[4].
- ↑ Einleitung in die hl. Schrift II. Teil. 4. Aufl. Freiburg im Br. 1899, str. 11.
- ↑ Cornely l. c. str. 60. — Že by si byli Israelité od Egypťanů vypůjčili dědičnost velekněžství jest pravdě málo podobno, poněvadž ethnologické právo (cf. Post, Ethnologische Jurisprudenz) nás učí, že dědičnost kněžství jest samorostlý zjev u mnohých a mnohých národů dokonale nevyvinutých.
- ↑ l. c. str. 61.
- ↑ Viz Cornely l. c. str. 62. pozn. 17.
