stanic, na kterých Israelité tábořili po dobu svého pobytu na poušti, podávají nám vv. 3—49. téže hlavy; není však jisto, zda-li seznam tento jest Mojžíšův, aneb zdali ho psal některý pozdější inspirovaný spisovatel na základě předlohy Mojžíšovy.
Dt 31 9 nn. nám sice praví, že »scripsit Moyses legem hanc (הַתּוֹרָה הַזּוֹת) et tradidit eam sacerdotibus filiis Levi, qui portabant arcam foederis Domini, et cunctis senioribus Israel, praecepitque eis dicens: Post septem annos, anno remissionis, in solemnitate tabernaculorum, convenientibus cunctis ex Israel, ut appareant in conspectu Domini Dei tui in loco, quem elegerit Dominus, leges verba legis huius coram omni Israel, audientibus …« Není však jisto, co jest rozuměti slovy הַתּוֹרָה הַזּוֹת — zdaž celé nynější Dt neb pouze jeho část[1].
V téže hlavě o něco níže, v. 24 a nn. čteme: »Postquam ergo scripsit Moyses verba legis huius in volumine atque complevit, praecepit Levitis, qui portabant arcam foederis Domini, dicens: Tollite librum istum et ponite cum in latere arcae foederis Domini Dei vestri …« O tomto místě platí však totéž, co řečeno bylo o Dt 31 9 nn., a kromě toho souvislost žádá, abychom s Hummelauerem[2] vv. 23. a 24. položili hned za v. 15, takže rozkaz Mojžíšův ve v. 26: »Tollite librum istum et ponite eum in latere arcae foederis Domini Dei vestri …« se vztahuje jen na píseň Mojžíšovu, obsaženou v následující hlavě 32.
Na základě těchto výroků pentateuchu nelze pochybovati, že Mojžíš literárně činným byl[3] a že ovoce této činnosti v nějaké formě jest uloženo v našem pentateuchu, nikterak však, že celý nynější pentateuch jest prací velikého osvoboditele Israelitů. Soudnému kritiku jest podepsati bez výhrady to, co píše Hoberg: »Jetzt entsteht die Frage: Lehren die angegebenen Stellen, dass Moses den ganzen Pentateuch verfasst hat, oder kann angenommen werden, dass ein anderer als Moses die von Moses herrührenden Stücke seiner eigenen Darstellung einverleibt hat? Wird der Masstab der gewöhnlichen menschlichen Schriftstellerkunst an den Pen-
