se předpokládá z podrobnějšího zákonníka. To platí n. př. o rozdílu mezi kněžími a levity (40 46), o právu aaronských kněží k bohoslužbě (44 10nn), o ritu různých oběti (43 27, 45 17), o slavení soboty (44 24), o hostinách obětních (46 24) a t. d.
Z toho, co dosud bylo řečeno jest jasno, že škola Wellhausenova nemůže pro svoje hypothesy bráti na pomoc výroky písma, že toto svědčí proti ní znajíc již v dobách nejstarších psaný zákonník původu mojžíšského, líčíc zákonník, nalezený za krále Josiáše jako knihu známou, jen ztracenou, a předpokládajíc i existenci zákonů, obsažených v P.
Vizme nyní, jakým spůsobem si škola Wellhausenova proti tomuto svědectví bible pomáhá.
Spisovatel kněžského zákonníku (P.) chtěl dodati svým zákonům více autority, aby tím spíše byly od lidu přijaty a za závazné považovány, a proto prý je položil do šedé dávnověkosti, jako by všecky byly Bohem již dány Mojžíšovi na poušti.[1] Jmenovitě to, co se vypravuje o svatostánku, vymyslil si autor P., aby tak odůvodnil svůj zákon o centrálním jediném obětišti.[2] V tomto duchu byly též napsány knihy Paral., v nichž poprvé vystupuje t. zv. náboženský pragmatismus.
Poněvadž však starší historické knihy neodpovídaly ani směru P. ani novým dějinám, »udělaným« dle tendence P., bylo třeba staré dějepisné knihy prý »přepracovati«. To se stalo tím způsobem, že různé zmínky o zákoně Mojžíšově byly na přiměřená místa vsunuty, a delší místa, vypravující o událostech, jež se zákonem se nesrovnávala, poněvadž nemohla býti vyloučena, byla aspoň tak spracována, aby se čtenáři zdálo, že jest tu jednáno formálně proti stávajícímu zákonu.
- ↑ Flunk v článku „Die Ergebnisse der negativen Pentateuchkritik“ v „Innsbrucker Zeitschrift für katholische Theologie“ 1885 str. 492 praví, že by dle této hypothesy příslušel pentateuchu následující titulní list: „Dichtung und Wahrheit aus Israels Vergangenheit bunt durcheinander gemischt von mehreren jüdischen Gelehrten, die es mit ihrem Volke und ihrer Religion gut meinten, und die zum Zwecke größerer Wirkung ihre Gedanken dem alten Heerführer Moses in den Mund legen.“
- ↑ „Uns wenigstens … ist beispielsweise die Stiftshütte eine bare Fiction, ebenso das abgezirkelte Lager und der geordnete Parademarsch in der Wüste …“ Reusz, Die Geschichte der hl. Schriften A. T. Braunschweig, 1881. str. 467.
