dobré myšlence shodou tragických osudů Havlíčkových nedošlo, jakož nedošlo ani k soubornému vydání jeho epigramů, ač sám Havlíček se chystal k jich vydání.
Havlíček sám některé epigramy otiskl v Šotku, jehož byl redaktorem, a v České Včele. Souborně byly sebrány L. Quisem a otisknuty v Sebraných básnických spisech Havlíčkových (poprve r. 1898.), ovšem bohužel nedostalo se jim úpravy a úplnosti, jak památka Havlíčkova, význam a literární cena těchto epigramů vyžaduje. Přítomná tato naše sbírka epigramů obsahuje v nezkráceném vydání vše, co po Havlíčkovi zbylo z jeho činnosti epigramatické. Epigramů dle zápisek jeho vlastních bylo daleko více, ale zachovaly se nám pouze zde otištěné. Je-li v našem vydání přece několik málo míst vytečkováno, jsou tyto tečky již v původních rukopisech Havlíčkových a nevznikly redakci vydavatelskou. Naše sbírka od vydání dosavadních liší se tím, že za podklad vzat původní rukopis Havlíčkův chovaný v bibliothece Musea král.
