Úvodem.
“Poesie musí býti pravda”, jsou vlastní slova Havlíčkova a k tomuto směru tendenční poesie obzvláště vhodný jest satirický duch poesie epigramatické. Mezi nejlepší plody činnosti básnické u Havlíčka patří většina jeho epigramů, které úsečnou formou měly předváděti pravdu, beze všech idealisujících příkras. Ke skládání epigramů Havlíček přistoupil teprve po pilném studiu epigramů Logauových, Lessingových, Puškinových, jak svědčí řada příkladů z těchto spisovatelů. Kromě toho studoval básnickou formu národních písní a zachovaný sešitek poznámek z roku 1842 s nápisem: “Sbírka epigramatických básní ze Slovanských národních písní” plně dokazuje, že chystal se skládati epigramy v národním duchu českém. Úmysl tento plnou měrou se Havlíčkovi podařil a mnohé z epigra-
