V Číně, jak asi víš, jest císař Číňan, a všichni, které má kolem sebe, jsou Číňané. Je tomu již mnoho let, ale právě proto stojí to za to, příběh ten vyslechnouti, nebo jinak se zapomíná. Zámek císařský byl nejkrásnější na světě, celý z jemného porcelánu, tak vzácný, ale spolu i tak křehký, tak choulostivý vůči každému doteku, že se musil míti každý hezky na pozoru. V zahradě byly nejdivnější květiny a na nejkrásnějších byly připevněny stříbrné zvonky, které ustavičně zněly, aby nikdo snad nepřešel kolem a květin si nepovšimnul. Všecko bylo v zahradě císařské co nejostrovtipněji vymyšleno a zahrada byla tak rozsáhlá, že ani zahradník sám konce jejího neznal; když jste si statně vykročili, vstoupili jste do nejnádhernějšího lesa s vysokými stromy a hlubokými jezery. Les končil u moře, které bylo modré a hluboké. Velké lodi mohly projížděti pod svislými haluzemi, a v těchto bydlil slavík, který tak luzně zpíval, že i chudý rybák, který byl docela svou prací zaujat, tiše si lehl a naslouchal, kdykoliv vyjel v noci, aby rozhodil své sítě, a slyše zpěv řekl: »Pane Bože, jak ten to umí!«, ale pak musil jíti po své práci a zapomněl na ptáka. Ale když tento v následující noci opět zpíval a rybák tam přišel, řekl opět: »Pane Bože, jak ten to umí!«
Ze všech zemí celého světa přicházeli cestující do města císařova, obdivovali se městu, zámku i zahradě, ale když slyšeli slavíka, říkali všickni: »To jest ze všeho nejlepší!"
Cestující vyprávěli o tom po svém návratu a učenci psali knihy o městě, zámku a zahradě, ale slavíka nezapomínali, tomu bylo věnováno vždy místo první, a ti, kteří básniti uměli, psali nejkrásnější básně o slavíku v lese u hlubokého jezera.
Knihy byly překládány do všech jazyků a některé z nich dostaly se jednou též do ruky císaře. Tento seděl ve svém zlatém křesle, četl a četl a pokynul každé chvíle hlavou, neboť těšilo jej čísti tyto nádherné popisy města, zámku i zahrady. »Ale slavík je ze všeho přec to nejlepší!" bylo tam psáno.
