má, jak se říká, svrchovanou moc čili vrchní vládu čili panství. Ta pak moc a právo vládnoutí záleží v tom, že každý občan přenesl všechnu svoji sílu a moc na onoho člověka neb sbor, a protože nikdo nemůže přenésti své moci přirozeným způsobem, ono učiniti znamená tolik, jako vzdáti se svého práva odporovati. Každý občan tak jako každá podřízená občanská osoba sluje poddaný toho, kdo má vrchní vládu.
12. Tím, co bylo řečeno, jest dostatečně ukázáno, jak a v jakých stupních četné přirozené osoby přejíce si zachovati sebe a ze vzájemné bázně sloučily se v občanskou osobu, již jsme nazvali státem. Ti pak, kdo podřizují se jinému z bázně, buď podřizují se tomu, koho se bojí, neb někomu jinému, na jehož ochranu spoléhají. Jednají dle prvního způsobu, kdo jsou poraženi ve válce, aby nebyli pobiti, dle druhého, kdo ještě nejsou přemoženi, aby nebyli přemoženi. První způsob má svůj počátek v přirozené moci a může býti zván přirozeným počátkem státu, posledni v úradě a zřízení těch, kdož se scházejí, což jest počátek z ustavení. Proto jsou dva druhy států: stát přirozený, tak na př. otcovský a despotický, a stát ustavený, který může býti zván též politickým. V prvním pán přibírá si občany, jak chce, v druhém občané dle své vlastní vůle ustanovují pána nad sebou, buď jednoho člověka neb skupinu lidí, pověřených vrchní vládou. Budeme pak mluviti nejdříve o státu politickém neb ustaveném a potom o státu přirozeném.
Hlava VI.
O právu toho, ať jedince, ať sboru, kdo má svrchovanou moc ve státě.
1. Jest uvažovati nám především, co jest množství[1] lidí sdružujících se ze své vlastní svobodné vůle ve společ-
- ↑ Učení o moci státu nad jeho občany téměř úplně závisí na pochopení rozdílu, který jest mezi množstvím lidí řídících a množstvím
