Takto Isaiáš XL. 3, 4 (kde jest poukázáno na příchod Messiášův jako na přípravu k jeho království): „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Hospodinovu, přímé čiňte na pustině stezky Boha našeho. Všeliké údolí budiž vyvýšeno a všeliká hora i pahrbek budiž ponížen“, což bezpochyby mluví se o lidech, a ne o horách.
12. Než právě ta nestrannost, devátý zákon přirozený, jak jsme dokázali, který nařizuje každému propůjčiti táž práva jiným, jež by chtěli míti propůjčena sami, a který obsahuje v sobě mimo to všechny ostatní zákony, jest totožný s tím, jejž Mojžíš zaznamenává (Levit. XIX. 18): „Milovati budeš přítele svého jako sebe samého.“ A náš Spasitel nazývá jej „souhrnem mravního zákona.“ Mat. XXII. 36—40: „Mistře, které jest přikázání veliké v zákoně?“ Řekl mu Ježíš: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a z celé duše své a ze vší mysli své. Toť jest největší a první přikázání. Druhé pak jest podobné tomu: „Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého. Na těch přikázáních všechen zákon záleží i proroci.“ Avšak milovati bližního svého jako sebe sama znamená toliko přiznati mu vše, čeho si žádáme, aby nám bylo přiznáno.
13. Desátým zákonem se zakazuje přijímání osob, jako na př. na těchto místech: Mat. V. 45: „Abyste byli synové Otce svého, který jest v nebesích; jenž slunci svému velí vzcházeti na dobré, na zlé“ atd. Koloss. III. 11: „Kdežto není pohan a Žid, obřízka a neobřízka, cizozemec a Scytha, služebník a svobodný: ale všechno a ve všem Kristus.“ Skutkové X. 34: „V pravdě jsem shledal, že Bůh není přijímač osob.“ 2. Kn. Paral. XIX. 7: „Neboť není u Hospodina Boha našeho nespravedlnosti, ani přijímání osob, ani žádosti darů.“ Ekklesiastikus XXXV. 15: „Pán soudce jest, a není u něho sláva osoby.“ Řím. II. 11: „Neboť u Boha není přijímání osob.“
14. Nevím, zda některé místo Písma výslovně se dotýká jedenáctého zákona, který nařizuje společenství věcí nedělitelných, čili nic, ale plnění jeho jeví se všude ve spo-
