proti mně bratr můj a odpustím jemu? zdali do sedmikrát?“ Dí jemu Ježíš: „Pravím tobě, ne do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrátsedmkrát“, to jest toties quoties (tolikrát kolikrát), vždy.
9. Co se týká potvrzení šestého zákona, vztahují se sem všechna místa, která nařizují nám osvědčovati milosrdenství. tak na př. Mat. V. 7: „Blahoslavení milosrdní, neb oni milosrdenství dojdou.“ Levit. XIX. 18: „Nehledej pomsty, aniž pamatuj na křivdu spoluobčanů svých.“ Než někteří myslí, že tento zákon nejen nedá se dokázati z Písma, nýbrž že jest zcela vyvrácen tím, že jest věčný trest uložen bezbožníkům po smrti, kde není již místa ani pro polepšení ani pro výstrahu. Někteří odbývaji tuto námitku odpovědí, že Bůh, jehož žádný zákon nezavazuje, všechno upravuje ke své slávě, člověk však že nesmi tak činiti, jako kdyby Bůh vyhledával své slávy, t. j. liboval si ve smrti hříšníkově. Správněji jest na to odpovědčno tím, že ustanovení věčného trestu bylo před hříchem a směřovalo toliko k tomu, aby lidé báli se hřešiti v budoucnu.
10. Slova Kristova dokazují sedmý (Mat. V. 22): „Ale jáť pravím vám, že každý, kdož se hněvá na bratra svého, hoden bude soudu. Kdož by pak řekl bratru svému: „Rácha!“ hoden bude rady. A kdož by řekl: „Blázne!“ hoden bude pekelného ohně.“ Přísl. X. 18: „Kdo pronáší pohanění, nemoudrý jest.“ Přísl. XIV. 21: „Kdo pohrdá bližním svým, hřeší.“ Přísl. XV. I: „Řeč tvrdá vzbuzuje zuřivost.“ Přísl. XXII. 10: „Vyvrz posměvače, a odejde s ním svár a přestanou rozepře i hanění.“
11. Osmý zákon o uznání přirozené rovnosti, t. j. o pokoře, jest zaveden těmito místy: Mat. V. III: „Blahoslaveni chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.“ Přísl. VI. 16—19: „Šest věcí jest, kterýchž nenávidí Hospodin, a sedmou v ohavnosti má duše jeho: Oči vysoké. atd. Přísl. XVI. 5: „Ohavností jest Hospodinu každý hrdý: byť ruka k ruce byla, není nevinný.“ Přísl. XI. 2: „Kdež bude pýcha, tu bude pohanění, ale kde jest pokora, tuť moudrost.“
