porušeny úkonem nejen protivným jim, nýbrž i shodným s nimi, je-li ten, kdo tak činí, jiného mínění. Neboť ač úkon sám odpovídá zákonům, přece svědomí jednajícího jest proti nim.
29. Zákony přirozené jsou neměnné a věčné: co zakazují, nemůže nikdy býti dovoleno, co poroučeji, nemůže nikdy býti nedovoleno. Neboť pýcha, nevděčnost, porušení smluv (čili bezpráví), nelidskost, potupa nebudou nikdy dovoleny, ani ctnosti jim opačné kdy nedovoleny, pokud je béřeme za stavy duševní, t. j. pokud o nich jest uvažováno se stanoviska svědomí, kde toliko zavazují a jsou zákony. Avšak v jednání může býti způsobena taková rozmanitost okolnostmi a občanským zákonem, že to, co se stalo s nestranností jednou, nese vinu stranickosti jindy, a co shoduje se jednou s rozumem, příči se mu jindy. Ale rozum je stále týž a nemění svého cíle, který jest mír a obrana, ani prostředků, aby ho dosáhl, totiž oněch ctností mysli, jež jsme vyjmenovali nahoře, a jež nemohou býti odstraněny nijakým zvykem neb zákonem.
30. Jest zřejmo z toho, co bylo dosud řečeno, jak snadno lze zachovávati zákony přirozené, protože vyžadují toliko snahy, (ale ta musí býti pravdivá a stálá), a toho, kdo ji osvědčí, právem můžeme zváti spravedlivým. Neboť ten, kdo míří vším svým úsilím za tím, aby totiž jeho jednání bylo zařízeno dle předpisů přirozenosti, ukazuje jasně, že má úmysl vyplniti všechny tyto zákony, a to jest vše, k čemu jsme zavázáni rozumovou přirozeností. Ten pak, kdo učinil vše, k čemu jest zavázán, jest člověk spravedlivý.
31. Všichni spisovatelé se shodují, že přirozený zákon jest totožný s mravním. Vizme, proč jest to pravdivé. Víme jistě, že „dobrý“ a „špatný“ jsou jména daná věcem na označenou náklonnosti neb odporu těch, od nichž byla dána. Ale náklonnosti lidí jsou různé podle jich různých povah, obyčejův a názorů, jak můžeme viděti na oněch věcech, jež postřehujeme smysly, jako chutí, hmatem a čichem, ještě více však na oněch, které se vztahují na obyčejné čin-
