jsme ukázali v předešlém odstavci, že jest ukládána zákonem přirozeným.
17. O tu věc, které nelze rozděliti ani míti společně, jest postaráno zákonem přirozeným, jenž může býti dvanáctým předpisem, že ji jest buď užívati střídavě neb že má býti přisouzena jen jednomu losem: při střídavém užívání rozhoduje se též losem, kdo jí má první užívati. Neb zde jest také dbáti o rovnost, jiné však nelze nalézti než rovnosti losem.
18. Veškeren los jest dvojí: libovolný neb přirozený.
Libovolný jest ten, který jest metán ze souhlasu soupeřův a záleží v pouhé náhodě, jak dějí, čili ve štěstí. Přirozený jest prvorozenství, řecky κληρονομία, jako udělené losem, neboli první držba. Věci tedy, které nemohou být ani rozděleny ani společny, jest přiznati prvnímu držiteli: tak také ony věci, jež náležely otci, patří synu, dokud otec sám dříve nepřenesl tohoto práva na někoho jiného. Budiž tedy toto třináctý zákon přirozený.
19. Čtrnáctý předpis přirozeného zákona jest ten, že bezpečnost má býti zaručena prostředníkům míru. Neboť rozum, který poroučí účel, poroučí také prostředky nutné k účelu. První rozkaz rozumu jest pak mír, vše ostatní jsou prostředky k jeho zjednání, bez nichž míru nelze dojíti. Ale ani míru nelze dojíti bez prostřednictví ani prostřednictví bez bezpečnosti. Jest tudíž rozkaz rozumu, t. j. přirozený zákon, abychom nutně dali všechnu bezpečnost prostředníkům míru.
20. Mimo to, byť se všichni lidé shodli zříditi všechny tyto a kterékoli jiné zákony přirozené a snažili se zachovávati je, přece pochyby a spory by denně vznikly o užití jich na lidské jednání, totiž zda to, co bylo učiněno, bylo proti zákonu čili nic, což zoveme právní pří. Z toho by vznikl boj mezi stranami, poněvadž obě by se pokládaly za poškozené. Jest tudíž nutno k zachování míru, protože v tomto případě žádný jiný vhodný prostředek nemůže býti vymyšlen, aby obě sporné strany přednesly věc někomu třetímu a zavázaly se vzájemnými smlouvami držeti se jeho rozsudku
