Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/75

Tato stránka nebyla zkontrolována

14. Jako bylo nutno pro záchovu každého člověka, aby se vzdal některých svých práv, tak jest neméně nutno pro touž záchovu, aby podržel některá jiná, totiž právo tělesné ochrany, svobodného užívání vzduchu, vody a všech potřeb životních. Poněvadž tedy mnohá společná práva jsou podržována těmi, kdo vstupují ve stav míru, a mnoha zvláštních se také nabývá, vzniká odtud devátý rozkaz přirozeného zákona, aby totiž taž práva, o která někdo se hlásí pro sebe, také přiznal za náležité všem ostatním: jinak maří rovnost uznanou v předešlém odstavci. Co zajisté jest jiného uznati rovnost osob při ustavovaní společnosti, leč přiděliti rovné právo a moc oněm, jichž žádný důvod jinak by nepřiměl vstoupiti ve společnost? Ale přidělovati stejné věci těm, kdož jsou si rovni, jest totéž jako dávati lidem v nějakém poměru jsoucím to, co jim dle poměru přísluší. Zachovávání tohoto zákona sluje skromnost, porušení πλεονεξία (hrabivost); přestupníci jsou pak latiníky označování jako immodici et immodesti (nemírní a neskromní).

15. Na desátém místě se poroučí přirozeným zákonem, aby každý člověk, rozděluje právo jiným, osvědčil se nestranným k oběma stranám. Předešlým zákonem se nam zakazuje, abychom si osobovali od přirozenosti více práva, než přiznáváme ostatním. Můžeme vzíti si méně, chceme-li, to zajisté jest mnohdy důkaz skromnosti. Ale máme-li někdy rozděliti nějaké právo mezi jiné, zakazuje se nám tímto zákonem nadržovati jednomu více nebo méně než jinému. Neboť ten, kdo nadržuje někomu před jiným nezachovává této přirozené rovnosti, potupuje toho, jehož takto podceňuje: jest pak prohlášeno nahoře, že potupa jest proti přirozeným zákonům. Zachováváni tohoto zákona sluje nestrannost, porušení přijímání osob. Řekové jedním slovem označují to προσωποληψία (přijímání osob).

16. Z předešlého zákona jest vyvozen jedenáctý: věcí nedělitelných jest užívati společně, lze-li, a dovoluje-li množství látky, jak se každému líbí; nedovoluje-li však množství, tedy omezeně a úměrně k počtu užívajících. Neboť jinak nemůže ona rovnost nikterak býti zachovávána, o které