práví a nespravedlivé jednání neb opomenutí znamenají totéž, a oboje jest totožné s porušením smlouvy a daného slova. Zdá se, že slovo bezpráví bylo dáno nějakému jednání neb opomenutí, protože byla bez práva, jelikož ten, kdo jednal neb opomenul, přenesl dříve své právo na někoho jiného. Jest pak nějaká podobnost mezi tím, co v obyčejném životě jmenujeme bezprávím, a tím, co ve školách obvykle se jmenuje nesmyslným. Neboť právě jako o tom, kdo důvody jest dohnán popříti mínění, jehož před tím hájil, se říká, že jest přiveden ad absurdum, stejně ten, kdo ze slabomyslnosti činí neb opomíjí toho, co dříve smlouvou slíbil nečiniti neb neopomenouti, dopouští se bezpráví a upadá v nemenší odpor než ten, kdo ve školách jest přiveden ad absurdum. Smlouvaje nějaký příští skutek chce zajisté, aby se stal, nekonaje ho chce, aby se nestal, a to jest chtíti, aby věc se současně stala a nestala, což si odporuje. Bezpráví jest tedy jakási nesmyslnost ve společenském životě, jako nesmyslnost jest jakési bezpráví v učené hádce.
4. Z těchto důvodů vyplývá, že bezpráví[1] nemůže býti učiněno nikomu mimo toho, s kým vstupujeme ve smlouvu, neb komu jest něco předáno darem neb slíbeno smlouvou. Škoda tudíž a bezpráví se nekryjí vždy. Neboť poručí-li pán svému služebníku, jenž mu slíbil poslušnost, vyplatiti nějaký obnos peněz neb donésti nějaký dar ně-
- ↑ Slovo nespravedlnost vztahuje se na nějaký zákon, bezpráví jak na nějakou osobu, tak na zákon. Neboť co jest nespravedlivé, jest nespravedlivé proti všem, kdežto bezpráví může býti učiněno ne mně, ani tobě, ani někomu jinému, a mnohdy ani žádné soukromé osobě, nýbrž toliko vrchnosti, mnohdy pak také ani vrchnosti, ani soukromé osobě, nýbrž jen Bohu. Smlouvou zajisté a přenesením práva pravíme, že bezpráví jest učiněno tomuto neb onomu člověku. Odtud to, jak vidíme ve kterémkoli druhu státu, že to, co uzavírají soukromníci mezi sebou ústní neb písemnou smlouvou, + vyžaduje se neb + promíjí zase jen dle vůle zavazujícího. Avšak ona poškození, která se přiházejí proti zákonům zemským, jako krádež, vražda a pod., jsou trestány ne dle toho, jak chce ten, komu škoda se stala, nýbrž dle vůle vrchnosti, t. j. dle stanovených zákonů.
