na některých místech bylo zvykem poddaných přísahati při svých králích, ten zvyk vznikl odtud, že oni králové osobovali si božskou poctu. Neboť přísahy byly proto zavedeny, aby lidé, pohnuti jsouce náboženstvím a představou božské moci, měli větší strach porušiti dané slovo nad ten, pro nějž bojí se lidí, jichž zrakům činy lidské mohou býti skryty.
21. Odtud vyplývá, že přísahu je skládati v oné formě, jaké užívá ten, kdo ji vykonává, neboť nadarmo jest někdo pohnut k přísaze při Bohu, v nějž nevěří a jehož se tudíž ani nebojí. Ač zajisté přirozeným světlem může býti seznáno, že jest Bůh, přece nikdo se nedomnívá, že má při něm přísahati nějakým jiným způsobem neb v nějakém jiném jménu než v tom, jež jest obsaženo v předpisech jeho vlastního, to jest (dle domnění přísahajícího) pravého náboženství.
22. Z výměru přísahy můžeme vyrozuměti, holá smlouva nezavazuje méně než ta. ke které jsme se zapřisáhli. Neboť smlouva nás váže, přísaha pak jest spojena s božím trestem, jehož by nepřivolala, kdyby porušení smlouvy nebylo samo o sobě nedovoleno, ale nebylo by nedovoleno, kdyby smlouva nebyla závazná. Dále ten, kdo zříká se milosrdenství božího, nezavazuje se k nijakému trestu, protože jest vždy dovoleno prosbou zprostiti se trestu jakkolivěk na sebe přivolaného a užíti odpuštění božího, bylo-li by uděleno. Jediný účinek přísahy jest tudíž toto: způsobiti, aby lidé, od přirozenosti naklonění zrušiti všeliké dané slovo, pro bázeň z trestu dělali si více svědomí ze svých slov a činů.
23. Vyžadovati přísahy, kde porušení smlouvy, stalo-li by se jaké, nemůže býti nepoznáno, a kde straně, které se smlouva skládá, zároveň neschází moci trestati, jest činiti něco více, než jest nutno k sebeobraně, a ukazuje mysl žádostivou ne tak prospěti sobě, jako uškoditi jinému. Neboť přísaha, dle své pravé formy, jest vykonávána za přivoláním božího hněvu, t. j. hněvu toho, kdo jest všemohoucí, proti těm, kdo porušují svoje slovo myslíce, že mohou unik-