nějakými smlouvami neb závazky, bylo dovoleno každému činiti, co chtěl a proti komu považoval za vhodné, a míti, nakládati vším a užívati všeho, co chtěl nebo mohl dostati. Poněvadž však, cokoli by kdo chtěl, zdá se mu dobrým, protože to chce, a poněvadž buď to skutečně přispívá, neb aspoň se zdá, že to přispívá k jeho záchově, (neb jsme již mu přiznali v předešlém odstavci, že jest soudcem v tom, zda tomu tak jest čili nic, tak že jest nám považovati vše za nutné, co on uzná takým), a poněvadž ze sedmého odstavce jest zřejmo, že dle práva přirozeného může konati a musí míti ony věci, které nevyhnutelně vedou k záchraně života a údů, vyplývá, že ve stavu přirozeném míti vše a činiti vše jest dovoleno všem. A to jest míněno oním obecným rčením, že příroda dala vše všem. Odtud vyrozumíváme rovněž, že ve stavu přirozeném jest prospěch měřítkem práva.
11. Ale to byl nejmenší prospěch pro lidi takto míti společné právo na všechny věci. Jsouť účinky tohoto práva bez mála tytéž, jako kdyby nebylo žádného práva vůbec. Neboť ač kdokoli mohl říci o každé věci „toto jest mé“, přece nemohl jí užíti pro svého souseda, který maje stejné právo a stejnou moc dělal si nároky na touž vec jako na svou.
12. Přimyslíte-li si k této přirozené sklonnosti lidí škoditi sobě vzájemně, kterou odvozují ze svých vášní, ale hlavně z ješitného sebecenční, právo všech na vše, dle kterého jeden právem napadá, druhý právem odporuje, a odkud povstává neustálé řevnění a podezřívání na všech stranách, a dále, jak těžká věc jest činiti opatření proti nepříteli napadajícímu nás s úmyslem potlačiti a v zkázu uvésti, třeba by přišel v malém počtu a bez velkých příprav,[1] nemůže býti popřeno, že přirozený stav lidí, dříve než vstoupili ve společnost, byla pouze válka, a to nikoli prostá, nýbrž válka všech proti všem. Neboť co jest válka, než onen právě čas,
- ↑ Lat. text: Jak těžká jest věc uhájiti se s malým počtem a s malými přípravami proti nepříteli atd. Pozn. překl.
a vládou těch, jimž jest povinen svou ochranou, jakmile se zrodil, totiž buď svého otce, neb své matky, neb toho, kdo ho živil, jak jest dokázáno v deváté hlavě.
