8. Avšak poněvadž jest bez významu pro člověka míti právo na cíl, je-li mu odpíráno právo na prostředky nezbytné k němu, vyplývá, že každému, ježto má právo sebezáchovy, musí býti přiznáno také právo užívati všech prostředků a činiti vše, bez čeho nemůže zachovati sebe.
9. Zda pak prostředky, kterých někdo hodlá užíti, a úkon, jejž provádí, jsou nezbytné k záchově jeho života a údů čili nic, toho sám dle práva přirozeného jest nutně soudcem. Neboť odporovalo-li by pravému rozumu, abych soudil o svém vlastním nebezpečí, znamená to, že někdo jiný jest soudcem toho. A proto, když on soudí o tom, co se mne týká, z téhož důvodu, poněvadž jsme rovni od přirozenosti, budu souditi také o věcech, které se naň vztahují. Tudíž shoduje se s pravým rozumem, to jest, jest právo přirozené, abych soudil o jeho výroku, to jest, zda to prospívá mé záchově čili nic.
10. Příroda dala každému právo na všechno, to jest, v pouhém stavu přirozeném[1] čili dříve, než lidé se zavázali
- ↑ Tomu jest rozuméti takto: co kdo činí v pouhem stavu přirozeném, není bezprávné pro nikoho, ne že by v takovém stavu nemohl prohřešiti se proti Bohu nebo porušiti zákonů přirozených, neboť nespravedlnost k lidem předpokládá lidské zákony, jakých v stavu přirozeném není. Že pak pravdivost této věty jest takto pojímati, jest dostatečně dokázáno pozornému čtenáři v odstavcích bezprostředně předcházejících. Ale poněvadž v některých případech nesnadnost závěru dává nám zapomenouti návěstí, zkrátím toto dovozování a učiním je zcela zřejmým jedinému pohledu. Každý má právo chrániti sebe, jak jest vidno ze sedmého odstavce. Týž člověk tudíž má právo užíti všech prostředku, jež nutně vedou k tomuto cíli, dle osmého odstavce. Avšak nevyhnutelné prostředky jsou ony, jež sám uzná za také, dle devátého odstavce. Má tudíž právo užíti všeho a činiti vše, cokoli uzná za žádoucí pro svou záchovu; pročež dle úsudku toho, kdo činí to, věc učiněná jest buď správná neb nesprávná, a tudíž vždy správná. Pravdivé to jest v pouhém stavu přirozeném atd. Ale předstírá-li kdo. že něco směřuje nutně k jeho záchově, o čemž sám u sebe není pevně přesvědčen. přestupuje zákony přirozené, jak v třetí hlavě této knihy jest obšírnějí vyloženo. Bylo namítnuto některými: zabije-li syn svého otce, nečiní mu bezpráví? Odpověděl jsem, že nelze si mysliti, že by syn byl kdy v pouhém stavu přirozeném, poněvadž jest pod mocí
