Neboť uzavíráme-li smlouvou dobrovolně společnost, ve společnosti každého druhu hledíme po předmětu vůle, totiž po tom, co každý z těch, kdož se seskupují, považuje sobě za dobro. Nyní cokoli se zdá dobrým, jest příjemné a vztahuje se buď k smyslům neb k duchu. Ale všechny rozkoše ducha jsou buď sláva (čili míti dobrou pověst), anebo tíhnou konec konců ke slávě; ostatní rozkoše jsou smyslové neb vedou ke smyslovosti, což vše může býti zahrnuto slovem prospěchu. Každá společnost jest tudíž buď pro zisk neb pro slávu, to jest ne tak pro lásku k druhům, jako pro lásku k sobě samým. Žádná společnost nemůže však býti velká neb trvalá, která má svůj začátek v nicotné slávě. Neboť ona sláva jest jako čest; mají-li ji všichni, nikdo jí nemá, neboť ony věci záležejí ve srovnávání a vynikání. Ani nijak nesesiluje společnost jiných důvodu zakládati si na sobě, neboť každý musí se sám oceňovati dle toho, co může vykonati sám bez pomoci jiných. Avšak ač výhody tohoto života mohou býti velmi zvýšeny vzájemnou pomocí, když přece lze jich dosíci lépe panstvím nad jinými než společností jich, nikdo, jak se naději, nebude pochybovati, že by lidé daleko žádoucněji nebyli svedeni přirozenosti, kdyby všechna bázeň byla odstraněna, k tomu, aby nabyli panství, než aby získali společnost. Jest nutno tudíž se rozhodnouti, že původ všech velkých a trvalých společností spočíval ne ve vzájemné blahovůli lidí k sobě navzájem, nýbrž ve vzájemné bázni[1], kterou měli před sebou.
- ↑ Namítá se: jest tak pravdě nepodobno, že by lidé spojili se v občanské společnosti z bázně, že by, kdyby se sebe obávali, nesnesli vzájemných pohledů. Domnívají se, myslím, že bázeň jest toliko býti poděšenu. Já rozumím slovem bázeň jakékoli předvídání příštího zla; ani nepokládám útěk za jedinou vlastnost bázně, nýbrž nedůvěřovati, podezřívati, míti se na pozoru a činiti taková opatření, aby nedostavila se ‚bázeň‘, jest také vlastní člověku strachujícímu se. Ti, kdo jdou spát, zavírají své dveře; kdo cestují, berou s sebou své meče, protože se bojí lupičů. Království střeží své břehy a hranice pevnostmi a hrady; města jsou sevřena. hradbami, a vše to z bázně před sousedními královstvími a městy. I nejsilnější a k boji nejpřípravenčjší vojska mnohdy vyjednávaji o mír, bojíce se
