Vykládám pak, jak jsou zřízeny, a srovnávám jich jednotlivé výhody a nevýhody mezi sebou. Mimo to rozvíjím, které tu jsou věci, jež ničí stát, a jaká jest povinnost toho nebo těch, kdo vedou vládu. Posléze vysvětluji povahu zákona a hříchu a rozlišuji zákon od rady, smlouvy a od toho, co zovu právem. Všechno to zahrnuji názvem „Panství“.[1]
Aby ono právo, jež, jak jsem dotvrdil pádným důvodem v předešlém oddílu, vrchnosti mají nad svými poddanými, nezdálo býti proti svatému Písmu, ukazuji v poslední části nadepsané „Náboženství“ především, že neodporuje božskému právu, pokud Bůh vládne nade všemi vládci od přirozenosti, t. j. dle přikázání přirozeného rozumu, za druhé, jak dalece Bůh sám měl zvláštní panství nad Židy na základě oné staré úmluvy obřízky, za třetí, protože Bůh vládne nyní nad námi křesťany na základě naší úmluvy křestní. Nepříčí se tudíž moc vrchních vladařů čili občanského státu nikterak, jak vidíme, náboženství. Posléze vykládám povinnosti, jichž se nutně vyžaduje od nás ke vstupu do království nebeského. A o tom dokazuji jasně a uzavírám ze zřejmých svědectví svatého Písma dle výkladu podávaného všemi, že poslušnost, kterou jsou povinni, jak jsem tvrdil, jednotliví křesťanští poddaní svým křesťanským knížatům, nemůže být nikterak na odpor křesťanskému náboženství.
Viděli jste moji methodu: poslyšte též důvod, který mne přiměl psáti toto. Studoval jsem filosofii ze záliby a sháněl její první základy ve všech oborech. Seřadil jsem je ponenáhlu do tří částí a zamýšlel je napsati, takže v první bych byl pojednal o tělese u o jeho všeobecných vlastnostech, v druhé o člověku a o zvláštních jeho mohutnostech a citech, ve třetí o státě a povinnostech poddaných. Proto první
- ↑ Angl. název zní „dominion“, lat. ponejvíce „imperium“, nicméně překládáno dle angl. textu „panství“, ježto tento pojem znamená totéž jako „vláda, moc, právo panovnické“. O to jest nový pojem „dominion“ širší než římské „dominium“ = „vlastnictví“, což značilo pouze úplnou právní moc nad věcí hmotnou. Pozn. překl.