Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/40

jak všechny země, byť žily v míru se svými sousedy, přece střeží svých hranic ozbrojenci, svých měst hradbami u branami a jak vydržují stálé hlídky. Za čím děje se toto vše, není-li bázně ze sousední moci? Vidíme dokonce v dobře řízených státech, kde jsou zákony a tresty stanoveny pro škůdce, jak přece jednotliví lidé necestují bez meče po boku ke své obraně ani nespí nezavrouce nejen dveří před spolupoddanými, nýbrž i svých truhlic a skříní pro bázeň ze sluhů. Mohou lidé dáti jasnější svědectví o nedůvěře, již mají k sobě, a všichni ke všem? Když takto činí, a to jak země, tak i lidé, veřejně vyznávají svou vzájemnou bázeň a nedůvěru. Než v hádkách popírají to, to jest, vynasnažujíce se odporovati jiným, odporují sobě. Kdyby tato zásada byla připuštěna, nutně by vyplývalo, jak někteří namítají, že nejen všichni lidé jsou špatní, (k čemuž snad, třebas se to zdálo tvrdým, přece musíme přisvědčiti, ježto jest to tak jasně prohlášeno Písmem svatým), nýbrž špatní též od přirozenosti, což nelze připustiti bez bezbožnosti. Než to, že lidé jsou špatní od přirozenosti, nevyplývá z této zásady. Třebas špatných bylo méně než řádných, protože přece nemůžeme rozlišiti jich, nutnost podezřívati, míti se na pozoru, předcházeti, podmaňovati si a brániti se naléhá stále na nejčestnějšího a nejlepšího. Ještě méně vyplývá, že ti, kdo jsou špatní, jsou jimi od přirozenosti. Ačkoliv od přirozenosti, t. j. již od svého narození, kdy jsou pouze smysly vnímající tvorové, mají náklonnost, že bezprostředně, pokud na nich sejde, přejí si a činí, cokoli se jim líbí nejvíce, a že buď z bázně utíkají před blížícím se nebezpečím, nebo je ve své bezcitnosti odrážejí, nelze jich přece pro tento důvod počítati za špatné. Žádosti mysli zajisté, které pocházejí z nižších částí duše, nejsou samy špatny, nýbrž činy z nich vzcházející mohou jimi býti někdy, kdykoli jsou škodlivy neb proti povinnosti. Nedáte-li dětem, čeho si žádají, jsou mrzuty, křičí, bědují a bijí mnohdy své rodiče, a to vše mají od přirozenosti. Přece jsou prosty viny a nemůžeme jich správně nazývati špatnými, předně, protože nemohou škoditi, dále, protože nemajíce svobodného užívání rozumu jsou zproštěny vší povinnosti. Když pak dojdou