Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/33

kvantity v geometrických obrazcích, síla lakomosti a ctižádosti, která jest podporována mylnými názory lidu o povaze práva a bezpráví, by ihned ochabovala a hynula a lidstvo radovalo by se z takového věčného míru, že by stěží zůstala nějaká záminka k válce, leč by to bylo pro bydliště, stala-li by se totiž země příliš těsnou pro své obyvatele. Avšak naopak to, že ani meči ani péru není dopřáno žádné přestávky, že znalost zákona přirozeného nepokračuje nikterak nad starověký stav, nýbrž že jí ubývá, že stále trvá takové postavení filosofů k jednotlivým stranám, že právě týž čin jest o to snižován některými, oč jest vyvyšován jinými, dále to, že právě týž člověk v různých dobách přijímá různé názory a oceňuje své vlastní činy daleko jinak na sobě, než činí na jiných, to jest, dím, tolik znamení a zřejmých důkazů, že to, co dosud bylo napsáno od morálních filosofů, nezpůsobilo žádného pokroku v poznání pravdy, nýbrž shodlo se se světem neosvěcujíc tak rozumu jako spíše sesilujíc city, když úspěšným krasořečněním utvrdilo lidi v jich kvapně přijatých názorech. Došla tudíž tato část filosofie téhož osudu jako veřejné cesty, jež jsou přístupny všem pocestným, aby po nich chodili sem a tam, nebo téhož losu se silnicemi a volnými ulicemi, po nichž někteří chodí za zábavou, jiní za zaměstnáním, takže pro nepřístojnosti jedněch a sváry jiných ony cesty nemají nikdy času setí, a tudíž neposkytují nikdy žní. Jediný důvod tohoto neštěstí zdá se býti asi ten, že mezi spisovateli oné části filosofie nebylo nikoho, aby našel vhodný základ svého pojednání, neboť nemůžeme, jako v kruhu, započít pojednávati o některé vědě, z kteréhokoli bodu se nám líbí. Jest jakási nit rozumu, jejíž počátek jest v temnu, jíž však vedeni jsouce jakoby rukou, octneme se šťastně v nejjasnějším světle. Základ pojednání jest tedy vzíti z oné temnoty a světlo jest tam přinésti +opačnou cestou,+ aby rozptýlilo pochybnosti. Kdykoli tedy nějaký spisovatel buď ze slabosti opustí tuto nit, nebo úmyslně ji přestřihne ve dví, nepopisnje šlépějí svého pokroku ve vědě, nýbrž svého zbloudění od ní. Z toho povstalo, když jsem obrátil své myšlenky na zkou-