kdokoli podřídil vůli svou vůli státu tak, že může beztrestně činiti cokoli, dávati zákony, souditi spory, ukládati pokuty, užívati dle své vlastní libosti sil a jmění lidí, a to vše právem, opravdu dal mu největší panství, jež může býti propůjčeno. Totéž může býti dotvrzeno zkušeností o všech státech, jež jsou neb kdy byly. Ač zajisté jest někdy pochybno, který člověk neb sbor má vrchní vládu, přece vždy jest taková
tvářnost státu, a i neznalý chápe, že záležitosti jsou řízeny s rozmyslem. Než monarchie jest neméně státem než demokracie, a absolutní králové mají své rádce, od nichž dávají si raditi a úkony své moci prováděti ve věcech větší důležitosti, ne však je odvolávati. Avšak není zjevno většině lidí, jak stát jest zahrnut v osobě králově. I namítají tedy proti neomezené vládě předně, že by postavení občanů bylo ubohé, kdyby někdo měl takové právo. Uvažujíť takto: vezme vše, oloupí o vše, pobije vše, a každý čítá svým štěstím toliko to, že není dosud oloupen a zabit. Proč by to však činil? Ne protože může, neboť dokud nemá toho v úmyslu, neučiní toho. Oloupí všechny ostatní, aby se zavděčil jednomu neb několika málo? Předně ač právem, t. j. bez bezpráví pro ně může činiti to, přece nemůže činiti toho spravedlivě, t. j. bez porušení zákonů přirozených a bezpráví proti Bohu. Jest tudíž jakási bezpečnost poddaným v přísahách, jež knížata skládají. Dále kdyby spravedlivě činil to, nebo kdyby nehleděl ke své přísaze, přece není na jevě důvod, proč by si přál toho, když neshledává v tom nijakého dobra. Ale nelze popříti, že kníže má druhdy náklonnost jednati špatně. Ale připusť, že jsi mu dal moc ne neomezenou, nýbrž jen tolik, co stačilo, aby uchránil tebe bezpráví jiných, což jest ti nutno dáti, chceš-li býti bezpečen: není se obávat úplně téhož? Neboť ten, kdo má dosti síly chrániti všech, nemá v ní nedostatku, aby potlačil všechny. Jest zde toliko ta obtíž, že věci lidské nemohou býti bez nějaké nevýhody. A tato nevýhoda jest právě v občanech, ne ve vládě. Kdyby arci lidé sami se řídili každý svými vlastními rozkazy, t. j. kdyby žili dle zákonů přirozených, nebylo by vůbec třeba státu ani společné donucující moci. Po druhé se namítá, že v křesťanském světě není žádného neomezeného panství. Ale to není pravdivo, nebot všechny monarchie a všechny jiné státy jsou jím. Ač zajisté ti, kdo mají vrchní vládu, nečiní všech věcí, jež by chtěli a jež uznávají za prospěšné státu, důvodem toho není jich nedostatek práva, nýbrž zřetel k jich občanům, kteří, zabývajíce se svými soukromými zájmy a nestarajíce se o veřejné, nemohou mnohdy býti pohnuti ke konání svých povinností bez nebezpečí státu. Tudíž knížata časem odkládají vykonávati své právo a obezřetně slevují něco z výkonu, nic však ze svého práva.
