Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/104

Tato stránka nebyla zkontrolována

vyšší moc ve státě, jimiž se mají říditi občané ve svém příštím jednání.

10. Mimo to, ježto záležitosti státní jak ve válce, tak v míru nemohou býti všechny spravovány jedním člověkem neb jedním sborem beze zřízencův a podřízených úřadův, a ježto týká se míru a společné obrany, aby ti, jimž náleží oprávněně souditi o sporech, pátrati u sousedních sborů, obezřetně podniknouti válku a na všech stranách pečlivě dbáti prospěchu státu, také řádně vykonávali své povinnosti, shoduje se s rozumem, aby záviseli a voleni byli od toho, kdo má vrchní vládu jak ve válce, tak v míru.

11. Jest také ztřejmo, že všechny dobrovolné činy mají svůj počátek z vůle, a že nutně na ní závisí, a že vůle činiti neb nechati něco závisí na mínění o dobru a zlu, o odměně a trestu, jehož člověku dle jeho domněnky se dostane za vykonání neb opomenutí, takže činy všech lidí řídí se názory každého z nich. Proto můžeme uznati za zřejmý a nutný vývod, že velmi mnoho týká se zájmu o mír, aby žádná mínění neb učení nebyla vykládána občanům, z nichž by sobě vymýšleli, že buď právem jim netřeba poslouchati zákonů státních, t. j. rozkazů toho člověka neb sboru, jemuž je svěřena svrchovaná moc, nebo že jest dovoleno odporovati mu, neb že menší trest čeká toho, kdo odepře než kdo osvědčí poslušnost, Neboť poroučí-li kdo něco vykonati pod pokutou přirozené smrti, a jiný zakáže to pod trestem věčné smrti a oba na základě svého vlastního práva, vyplyne, že občané, třebas nevinní, jsou netoliko právem trestuhodni, nýbrž že stát sám jest ven a ven rozvrácen. Nikdo nemůže sloužiti dvěma pánúm, ani není méně, nýbrž spíše více pánem ten, jehož nám jest poslouchati, jak věříme, pro strach ze zatracení, než jehož posloucháme pro strach z časné smrti. Vyplývá tudíž, že tento jedinec, ať člověk ať shromáždění, jemuž stát svěřil svrchovanou moc, má také toto právo, aby soudil, jaká mínění[1] a učení jsou nepřátelská míru, i aby zakázal učit jim.


  1. Je stěží nějaká zásada, ať ve ctění Boha, ať v lidských vědách, z níž by nevznikly neshody, rozepře, pohany a ponenáhlu válka sama.