tmění slunce. Dráha měsíce jest však, jak víme, asi o 5° nakloněna k ekliptice; poloměr měsíce i slunce obnáší také jen asi ¼ stupně; proto přechází nový měsíc nejvíce buď nad nebo pod sluncem a zakrytí slunce měsícem nastane jen tehdy, když měsíc a slunce se stýkají v průsecích svých drah (uzlech) anebo na blízku těchto. 
Setkají-li se měsíc a slunce v uzlu samém, pak jest centralní zakrytí slunce, tu nastává buď úplné nebo kruhovitě zatmění slunce; setkají-li se tělesa ta v blízkosti uzlů, pak zakrývá měsíc při svém přechodu jen čásť slunce, a to před uzlem výstupným (☊) dolení a po uzlu výstupném hoření čásť slunce (viz obr. 25.); před uzlem sestupným (☋) hoření a po něm dolení čásť slunce (viz obr. 26.). 
Vzdálenosť od uzlů, až po kterou mohou nastati zatmění slunce, nazýváme meze zatmění.
Meze částečných zatmění slunce zjednáme si touto úvahou:
Ze středu země bychom viděli částečně zatmění slunce již tehdy, jestliže by se sluneční a měsíční kotouč aspoň dotýkaly (viz obr. 27.). Vzdálenosť středů měsíce a slunce SM rovná se pak součtu poloměrů obou těles: R (poloměr slunce) + r (poloměr měsíce). Kdybychom pak rovnobězně se spojnicí středů SM ze středu země na její
