nebeské přispělo ku pomoci a osvobodilo město od zlého draka, jenž chce toto pohltiti. Čásť mandarinů zůstane na zemi ležeti, ostatní odebeřou se na observatoř, kdež pozorují začátek, konec a dobu zatmění, a srovnávají jeho průběh s obrazem nakresleným. Pozorování svá přinášejí zaznamenaná a zapečetěná k císaři, jenž zatmění rovněž tak bedlivě ze svého paláce pozoroval“[1] — Starším čínským pozorovatelům, rovněž i Egypťanům, nebyla pravá příčina zatmění známa. Jich výpočty nezakládaly se na theorii pohybu těles nebeských, nýbrž byly výsledky dlouholetých pozorování. Egypťané, Indové, Číňané i řečtí učenci starší doby nevěděli ani, že při zatměních slunce jest měsíc před sluncem, a také nevěděli, že při zatměních měsíce země má důležitý úkol. Zdá se, že Chaldejci byli první, již seznali pravou příčinu měn (podob) a zatmění měsíce. Dle Plutarcha seznali Athéňané teprve za doby Niciase (r. 413. př. Kr.) pravou příčinu zatmění slunce.[2]
Vstoupí-li nový měsíc mezi zemi a slunce, zastoupí slunečním paprskům částečně neb úplně cestu k zemi. Kdyby obě tělesa (slunce a měsíc) se pohybovala v téže dráze v ekliptice, musilo by nastati při každém novém měsíci zatmění slunce; sklon obou drah vsak způsobuje, že přechází měsíc (nový) obyčejně severně nebo jižně přes slunce. Je-li však měsíc (v době nového měsíce) současně na blízku průseku obou drah (průseky ty slovou uzly), pak nastane zatmění slunce. Vždy, kdy slunce v době nového měsíce jest vzdáleno od uzlů v určitých mezích, nastane pro nějaké místo na zemi aspoň částečné zakrytí slunce měsícem, tedy částečné zatmění slunce. Určité meze závisí pro střed země na zdánlivé velikosti slunce a měsíce.
Zatmění slunce. Padne-li stín nového měsíce na zemi, zatemňuje se země. Ukaz takový nenazýváme však
- ↑ Zajímavo jest, že ještě v druhé polovici století 17. dle vypravování Aragova ohlášení zatmění slunce v Paříži a okolí způsobilo takový postrach, že duchovní nepostačili zpovídati hrnoucí se davy, jež chtěly honem odlehčiti svému svědomí, a že jeden venkovský farář vyprostil se z obložení, chtěje zmírniti strašný nával kajícníků, ohlásiv z kazatelny, že se zatmění odložilo o 14 dní později.
- ↑ Jonský filosof Anaxagoras (nar. r. 500. př. Kr. v Klazomenae a zemř. r. 428. př. Kr. v Lampsakos) byl prý v nebezpečí smrti pro spis o příčinách zatmění měsíce. Jest aspoň pravděpodobno že pravé příčiny zatmění znal astronom Posidonius (nar. r. 135. př. Kr. v Apamea v Syrii, zemř r. 50. př. Kr. v Římě).
