tedy 28′22,6″. Po každém cyklu zůstává zatmění příslušné o tento kousek dále před uzlem. Tím se stává, že úplná zatmění v pozdějších cyklech přejdou ve zatmění částečná, nebo že konečně úplně vypadnou, když úplněk nebo nový měsíc mimo meze zatmění připadne; také jest jasno, že částečná zatmění za uzly se v dalších cyklech více uzlům blíží, stávajíce se větší, až přejdou v zatmění úplná, jež v dalších cyklech opět přecházejí v zatmění částečná a konečně mimo meze zatmění padnou.
Zatmění před uzly stávají se každým cyklem Saros menšími, zatmění za uzly naopak většími.
Ještě přesněji rovná se 716 synodických měsíců 777 měsícům drakonickým až na chybu 0,0068 dne nebo 9ᵐ 46,1ˢ. Budou se tudíž po uplynutí 21144 dnů = 58 roků měně 40 neb 41 den (dle toho, je-li v této době 15 nebo 14 roků přestupných) zatmění opakovati v témž pořádku a velikosti se shodou větší než dříve při periodě Saros. Poněvadž 777 drakonických oběhů jest menší o 9ᵐ 46,1ˢ než 716 synodických oběhů, a v době 9ᵐ 46,1ˢ urazí měsíc 5′21,8″, bude {{Prostrkaně|příslušné zatmění po uplynutí 58 roků méně 40—41 dne o 5′21,8″ dále napřed. Zatmění před uzly blíží se každým takovýmto cyklem uzlům, stávajíce se většími, zatmění po uzlech vzdalují se od uzlů, zmenšujíce se.
Tabulka str. 99. podává postup zatmění ve dvou periodách „Saros“. Po udání roku, měsíce a dne zatmění následuje hodina (h.), na to druh zatmění; S. značí zatmění slunce, M. zatmění měsíce; pak přijde velikost zatmění v palcích a udání, zdaž zatmění nastane před aneb po uzlu výstupném (☊) anebo před či po uzlu sestupném (☋). Na základě této tabulky může si každý snadno určiti budoucí zatmění, dobu, velikost i místo zatmění vzhledem k uzlům.[1]
- ↑ Klassické dílo: Oppolzerův „Canon der Finsternisse. Vídeň 1887“ podává vypočtení elementů a pomocných veličin pro 8000 zatmění slunce a 5200 zatmění měsíce od r. 1207 před Kristem až skoro do 22. století našeho letopočtu s grafickým znázorněním hlavních křivek pro zatmění slunce. Různé stránky o vzájemném vztahu zatmění slunce a měsíce, o periodách zatmění atd. líčí důkladně spis: „Th. Epstein. Geonomie. Vídeň 1888,“ jehož bylo častěji v této stati použito. Srovnej též důkladné pojednání od S. Newcomba: On the recurence of Solar Eclipses, with Tables of Eclipses from B. C. 700 to A. D. 2300. Washington 1879.
