Průměrnou dobu trvání zatmění při úplném zatmění měsíce si vypočteme obdobným způsobem, jak jsme to učinili pro zatmění slunce; doba ta obnáší 226 minut = 3 hodiny 46 minut, při čemž připadá na dobu úplného zatmění 1 hodina a 43 minut.
Zatmění měsíce viditelná v Evropě až do konce tohoto století:
- 1894 březen 21. a září 15.
- 1895 březen 11. (úplné) září 14. (úplné)
- 1896 únor 28. a srpen 23.
- 1897 leden 8. a červenec 2.
- 1898 červenec 3. a prosinec 27. (úplné)
- 1899 červenec 23. a prosinec 17.
- 1900 červenec 13.
Zatmění slunce jest úkaz subjektivní, jevící se různě dle místa pozorovatele na zemi; zatmění měsíce jest naproti tomu úkaz objektivní, jevící se v průběhu i ve velikosti všude stejně, kde vůbec jest viditelno.
Zatmění slunce (vlastně země) jest omezeno na čásť země, neboť polostín nemůže nikdy celou k slunci obrácenou čásť země pokrýti. Zatmění měsíce však jest viditelno na celé noční části země, a poněvadž měsíc průběhem zatmění již na vedlejších částech země vychází, jest zatmění měsíce vždy více než na polovici země viditelno.
Pro určité místo jsou zatmění měsíce hojnější než zatmění slunce. Úplná nebo kruhovitá zatmění slunce jsou pro určité místo velmi řídké úkazy. Paříž měla centralní zatmění slunce r. 1724. a bude míti takové opět teprve koncem tohoto století. Londýn neviděl úplného zatmění slunce po 575 let od r. 1140. do r. 1715.
Pro celou zemi jsou však zatmění slunce častější než zatmění měsíce; to vyplývá z toho, že meze zatmění slunce jsou širší než meze zatmění měsíce.[1] Během 18 let bývá 41 zatmění slunce a jen 29 zatmění měsíce.
- ↑ Zatmění měsíce nastanou vždy ve tmavé části kužele zahalujícího slunce a zemi, zatmění slunce nastanou však ve světlé daleko širší části téhož kužele.
