Blaze tomu, jenž Boha se bojí a v jeho cestách kráčí. (Žalm 128. 1.)
Amacia (29 roků, 836—807).
117.Kniha králů II. kap. 14. Kronika II. kap. 25. Po Jóasovi následoval syn jeho Amacia [אַמַצְיָהוּ] jako král a vládl dvacet devět roků. Když ve vládě své se byl upevnil, dal vrahy svého otce odpraviti, syny jejich však neusmrtil dle nauky Mojžíšovy: „Nemají otcové býti usmrcení pro děti aniž děti pro otce své, nýbrž každý pro hřích svůj má zemříti.“ (5. kn. Mojž. 24. 16.)
Amacia podnikl šťastnou výpravu proti Edomitům, kteréž přemohl. Toto vítězství však nebylo mu ku spáse; neboť opustil potom Hospodina a obrátil se k modlám Edomským. — Vyzval také krále Israelského Jóase k boji. Tento však mu dal vzkázati: „Trnový keř v Libanonu poslal vzkaz cedru na Libanonu: Dej svoji dceru mému synu za ženu. Tu přišla zvěř Libanonu a rozšlapala trnový keř a protože Jsi porazil Edom, vypínáš se; proč vyzýváš neštěstí, abys padl a Juda s Tebou?“ Když však Amacia toho nedbal, vytáhl Jóas proti němu, porazil a zajal jej. Amacia vládnul po smrti Jóasově ještě patnáct let, pak vypuklo spiknutí proti němu a byl usmrcen.
Úsía (52 roky, 807—755). Proroci Jóël, Amós a Jesaia.
118.Kniha králů II. kap. 16. Kronika II. kap. 16. Když zemřel Amacia, byl jeho šesnáctiletý syn Úsia [עֻזִּיָהוּ] také Asaria zvaný, lidem zvolen za krále a vládl 52 roky. Bojoval proti Edomitům, Filištínským a Arabům, takže jeho sláva válečná pronikla až ku hranicím Egypta. Svoji moc válečnou zesiloval důkladným vyzbrojením svých vojínů a Jerusalém znova opevnil. Avšak také pečoval o díla míru, miloval zeměvzdělání, pěstování vinic a chov dobytka. Úsia kráčel před Hospodinem
