92. Slova prorokova splnila se v určitý čas. Šunamitka obdržela syna, a dítě k radosti svých rodičů vyrůstalo. Kdysi bylo se svým otcem na poli, kde je hlava prudce zabolela. Služebník odvedl je domů matce, kteráž dítě na svém klíně chovala až do odpoledne, pak ale zemřelo. Zarmoucena položila paní syna na postel Božího muže a vzkázala muži svému, aby jí poslal služebníka s oslicí, že se chce odebrati k muži Božímu. Manžel její však pravil: „Proč chceš dneska k němu jíti, vždyť není ani novolunní ani sabat?“ Ona odpověděla: „Vše je v pořádku“. Odebrala se na to spěšně k Elišovi, jemuž si stěžovala na své těžké utrpení. Tento vyslal Gechasiho před sebou a sám následoval za paní do jejího domu. Přišed tam odešel do pokoje, kde dítě uloženo, modlil se k Bohu a položil se na dítě, ústa svoje na ústa dítěte, oko na oko, ruce na ruce, až tělo dítka se zahřálo. To opakoval ještě jednou a chlapec otevřel oči. Eliša dal zavolati matku, kteraž jsouc šťastná, že syn její znova oživl, děkujíc před prorokem k zemi se klaněla.
93. Eliša vykonal s pomocí Boží ještě jiné divy. Za hladového roku způsobil, že nezdravý pokrm stal se poživatelný; jindy pouze dvacet chlebů mělo vystačiti sto mužům; dle jeho zvěstování však byli přece tímto chlebem nasyceni a ještě zbylo.
Eliša a Týrský vojevůdce Naaman.
94.Kniha králů II. kap. 5. Prorocká činnost Elišova ale také u jiných národů zvelebovala Boha. Král Syrský měl totiž statečného vojevůdce, zvaného Naaman, jenž stal se malomocným. Israelská dívka, která ve válce zajata, v jeho domě žila, pravila, že prorok v Samarii malomoc mu vyléčí. Když Naaman to oznámil svému královskému panu, dal mu tento dopis, řízený na krále Israelského, jenž zněl: „Posílám k Tobě svého služebníka Naamana, abys malomoc jeho vyléčil.“
