uslyšel Élia tiché a jemné zašustění i zahalil obličej svůj pláštěm svým a postavil se ku vchodu jeskyně. Opět volal k němu hlas Boží: „Co zde činíš Élio?“ Když prorok svoji dřívější odpověď opakoval, byl mu udělen Boží příkaz, aby v Damašku pomazal Chazaela králem nad Syrií, Jehu, syna Nimsiho, na krále nad Israelem a Elišu, syna Safatova, prorokem na místě svém. Élia navrátil se, potkal Elišu אֶלִישָׁע, an orá na poli a hodil svůj plášť na něho. Tu opustil Eliša skot svůj, rozloučil se s otcem a matkou a stal se učedníkem velkého proroka Éliy.
Horlení po dobru a kárání. Horlení po dobrém a vznešeném má býti spojeno s láskou a vlídností. Bloudící a hříšník nepolepšuje se dršnými slovy, nýbrž vlídným a nežným pokáráním.
Dobrý a přímý jest Hospodin, proto vyučuje hříšníky cestě své. (Žalm 25. 8.)
Achab vítězí nad králem Syrským.
81.Kniha králů I. kap. 20. Ben-Hadad, král Syrie, vytáhl s velkým vojskem proti Samarii a obléhal jí. Achab byl ochoten jemu se poddati; avšak zpupný nepřítel vzkázal mu, že pošle k němu své služebníky, aby dům jeho a domy služebníků jeho prohledali a vše pobrali. Když Achab podle rady nejstarších země své tento nárok odmítl, oznámil jemu Ben-Hadad posly svými, že prach Samarie nepostačí, aby naplnil ruce lidí jeho. Na to odpověděl král Israele: „Ať nechlubí se ten, jenž se strojí do zbroje jako ten, kterýž svléká zbroj.“ V tísni té předstoupil prorok před Achaba a zvěstoval jemu ve jménu Božím, že přemůže Syry. Ačkoliv Achab měl jenom málo vojska, přece nepřítel jím byl poražen. Když uplynul rok, obnovil Ben-Hadad válku. Opět zjevil se prorok před Achabem řka: „Tak praví Hospodin: Toto velké vojsko dám do rukou Tvých, abyste seznali, že já jsem Hospodin.“ Achab dosáhl nad Syry tak úplného vítěžství,
