zachovávati budeš, jak otec Tvůj David, dám Ti také dlouhý život.” Šalamoun vrátil se do Jerusaléma a před schránkou úmluvy děkoval Hospodinu za jeho milostiplnou přípověd.
Moudrost a ctnost Jako Šalamoun modlíme se v modlitbě 18 článků požehnání k Bohu o moudrost a poznání. Moudrost činí nás způsobilými rozeznávati mezi dobrým a zlým, abychom dospěti mohli ku ctnosti. Základem veškeré moudrosti jest však bázeň Boží.
Bázeň Hospodina jest počátek poznání; moudrostí a kázní pohrdají blázni. (Kniha přísloví I. 7.)
Šalamounův moudrý rozsudek.
61. Král Šalamoun brzy na to osvědčil svoji velkou moudrost. Dvě ženy přišly k němu na soud. „Já a žena tato,“ pravila jedna z nich, „obýváme jeden dům; každá z nás jsme měli syna. Tu zemřel syn této ženy a ona o půl noci vstala a zvala, když jsem spala, mého syna a své mrtvé dítě položila na jeho místo. Když jsem z jitra vstala a mrtvé dítě pozorovala, shledala jsem, že není to dítě mé.“ Druhá žena řekla: „Nikoliv, můj syn jest živý a tvůj mrtvý!“ Tu poručil král svým služebníkům: „Přineste meč a rozpůlte živé dítě a dejte polovici jedné a druhou druhé ženě!“ Žena, již patřilo živé dítě, zalekla se slov královýoh, neboť myslila, že dítě chce dáti usmrtiti a zvolala: „Dejte jí živé dítě, jen ho nezabijte!“ Druhá ale pravila: „Ani mým, ani tvým býti nemá, rozpůlte je!“ Pravá matka byla ochotna ve své lásce mateřské zříci se dítěte, jen kdyby se mu neublížilo a král tedy rozhodl: „Dejte jí živé dítě, ona jest matka jeho!“ Z tohoto rozsudku seznal veškeren Israel, že král jest pln moudrosti božské, aby konal spravedlnost.
Šalamoun jako básník přísloví.
62.Kniha králů I. kap. 5. Za celé doby panování krále Šalamouna vládl v zemi Israele nerušený mír. Požehnání toho-