Davidova milost vůči Mefibošesovi.
43. Ve válečném štěstí nezapomněl však král David svazku přátelského, který uzavřel s Jonatanem. Po Jonatanovi byl zde ještě syn, jménem Mefibošes; ten byl na obě nohy chromý, ježto jeho chůva ho 5 roků starého na zem upustila zvěděvši o smrti Saulově. David vrátil Mefibošesoví všecky statky Saulovy a povolal ho ku dvoru svému, kde při královském stole jedl a všech vyznamenání královského prince požíval.
Povinnosti vůči pozůstalým našich přátel. Jest svatou povinností ujati se laskavě pozůstalých našich přátel. Praví se ve druhém z 10 přikázání: „Jenž milosti prokazuje až do tisícího pokolení, těm, kteří mne milují“ a následujeme Boha, jestliže dětem těch, kteréž jsme milovali ochotně pomáháme.
Vítězství nad Ammonity a Sýry.
44.Sam. II. kap. 10―12. Kronika I. kap. 19―20. Uplynul nějaký čas a David opět musil vytáhnouti do boje. Král Ammonitů zemřel a Hanan, syn jeho, nastoupil po něm na trůn. David vyslal posly, aby mladému králi jeho soustrast vyslovili. Avšak knížata Ammonitů vyřkli podezření, že David vyslance poslal jenom za účelem vyzvědačským, načež Hanan je s pohrdáním zpět odeslal. Na to vyslal David, aby pomstil tuto pohanu, velké vojsko za vedení Joabova proti Ammonitům. Tito se spojili se Sýri, avšak Sýrové byli přemoženi Israelity a jimi podmaněni.
Také Ammonité byli poraženi, musili se navrátiti do svého hlavního města Rabba. K rozkazu Davidovu táhl Joab k městu Rabba a obléhal je; avšak David zůstal v Jerusalemě.
Davidův hřích a pokání.
45. Jednoho večera uzřel David se střechy paláce svého velice krásnou paní. Dav se po ní poptati, zvěděl, že jest to manželka Uriova, jenž tehdy byl při vojsku obléhajícím u Rabby. David dal Uriu povolati do Jerusaléma a zaslal po něm dopis
