beny v dosti zábavnou a důležitou rozmluvu o tom, jak se mají kapounovati kuřata, najednou přestaly. Všechno utichlo. Byl to obraz hodný ruky velikého umělce.
Konečně pan Matěj vyndal šátek a začal smrkat, a pan Matouš ohlédnuv se dokola pozastavil se očima na otevřených dveřích. Komisař hned zpozoroval jeho úmysl, a poručil zavříti dvéře pevněji. Tu oba přátelé počali jísti a již ani jednou se nepodívali jeden na druhého.
Jak jen se skončil oběd, zdvihli se oba bývali přátelé s míst a začali hledati čepice, chtějíce uklouznouti.
Tu komisař mrkl, a pan Matěj, ne ten pan Matěj, ale druhý, se šilhavým okem, postavil se panu Matoušovi za záda, a komisař zašel za pana Matěje, i počali je oba strkati od zadu, aby byli sťuknuti do hromady a nevypuštěni dříve, pokud by si nepodali ruce.
Pan Matěj, totiž šilhavý, strčil pana Matouše, ačkoli trochu šikmo, přece však dosti zdařile k tomu místu, kde stál pan Matěj: ale komisař vzal direkci tuze stranou, protože nikterak nemohl opanovati svou svévolnou pěchotu, neposlouchající tenkrát žádného komanda a jako na neštěstí odskakující velmi daleko a zcela na jinou stranu (co snad také bylo tím, že bylo u stolu mnoho rozličných likérek), takže pan Matěj upadl na dámu v červených šatech, která se ze zvědavosti přiblížila až do prostředka.
Tento počátek neznamenal nic dobrého. Přece však sudí, aby věc byla napravena, vstoupil na místo komisaře, a vtáhnuv do nosu všechen tabák s vrchního pysku, odstrčil pana Matěje na druhou stranu. Tato jest v Mirohradě obyčejná methoda smíření: je trochu podobna hře v míč. Jak sudí strčil do pana Matěje, hned se pan Matěj, šilhavý, opřel vší silou a strčil pana Matouše, z kterého se pot lil jako deštová voda s odkapu. Ačkoli se oba přátelé silně zpouzeli, přece byli sťuknuti dohromady, protože obě dějné strany dostaly znamenité posilnění od ostatních hostů. Pak je obstoupili těsně se všech stran,
