Stránka:GOGOL, Nikolaj Vasiljevič - Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem.djvu/5

Tato stránka nebyla zkontrolována

pouští. Anka je děvečka zdravá, chodí v zapasce^[1], má tlustá lejtka a červené tváře.

A jak jest pan Matěj pobožný! Každou neděli, vezma na se bekeš, chodí do kostela. Všedši tam, pokloniv se na všechny strany, obyčejně si pan Matěj stoupne na klíros mezi zpěváky^[2] a výborně tvrdí basem. Když pak se skončí služby Boží, pan Matěj nikterak na sobě nevymůže, aby neobešel všechny žebráky.^[3] On by se snad ani nedával do takové mrzuté věci, kdyby ho nepovzbuzovala k tomu přirozená dobrota.

»Vítám tě, chudáčku!« říkával obyčejně, vyhledav si nejzmrzačelejší bábu v rozedraných, ze záplat sešitých šatech; »odkud pak jsi, ubožátko?«

»Já, panáčku, přišla ze vsi; tři dni jsem nepila a nejedla, vyhnaly mne vlastní děti.«

↑ Zapaska, zvláštní druh zástěry, různobarevná; nosí se jen v Malorusku.
↑ Klíros. Po obou stranách před oltářem (ikonostárem) stojí zpěváci, kteří při službách Božích, buď jedna strana druhé střídajíce se, buď knězi chorálem odpovídají. Tato místa jmenují se klírosy. Často jim pobožní a zpěvu milovní mužové, třeba zpěváky nebyli, pomáhají. Velmi se ale podřekl slavný německý tourista Kohl (Reisen in Russland etc. 1841 I. str. 292), jakoby ruská církev ženské k zpěvu v chrámích nepřipouštěla, nemajíc je až posud v hrubé vážnosti. Zajisté v ženských klášteřích jenom samy jeptišky zpívají. Jako vůbec každý i nejbystřejší Němec víc a priori soudí a mudruje, než by se držel průpovídky: Jdi a viz. — Varhany a jiné hudební nástroje pravoslavná církev netrpí, tedy v jejich chrámích tak nazvaných chórů (krucht) a vůbec žádných oratorií atd. není.
↑ Žebráci ruští podle svého obyčeje po skončených službách Božích staví se s nataženými rukami dvěma řadama před chrámem začínajíce u dveří, takže všechny jdoucí z chrámu mezi nimi projíti musí, kterým pak nejsladšími slovy, nazývajíce je tatínky, matinkami a pěstouny, srdce obměkčují. Čím větší svátek, čím znamenitější chrám, tím delší tento žebrácký špalír. Rozumí se, že mezi nimi o místo bližší ke dveřím, protože útrpnost čím dál od chrámu tím více chladne, často nemalé půtky, a to někdy v samém chrámu, vznikají.

[p5a-1] Zapaska, zvláštní druh zástěry, různobarevná; nosí se jen v Malorusku.

[p5aa-2] Klíros. Po obou stranách před oltářem (ikonostárem) stojí zpěváci, kteří při službách Božích, buď jedna strana druhé střídajíce se, buď knězi chorálem odpovídají. Tato místa jmenují se klírosy. Často jim pobožní a zpěvu milovní mužové, třeba zpěváky nebyli, pomáhají. Velmi se ale podřekl slavný německý tourista Kohl (Reisen in Russland etc. 1841 I. str. 292), jakoby ruská církev ženské k zpěvu v chrámích nepřipouštěla, nemajíc je až posud v hrubé vážnosti. Zajisté v ženských klášteřích jenom samy jeptišky zpívají. Jako vůbec každý i nejbystřejší Němec víc a priori soudí a mudruje, než by se držel průpovídky: Jdi a viz. — Varhany a jiné hudební nástroje pravoslavná církev netrpí, tedy v jejich chrámích tak nazvaných chórů (krucht) a vůbec žádných oratorií atd. není.

[p5aaa-3] Žebráci ruští podle svého obyčeje po skončených službách Božích staví se s nataženými rukami dvěma řadama před chrámem začínajíce u dveří, takže všechny jdoucí z chrámu mezi nimi projíti musí, kterým pak nejsladšími slovy, nazývajíce je tatínky, matinkami a pěstouny, srdce obměkčují. Čím větší svátek, čím znamenitější chrám, tím delší tento žebrácký špalír. Rozumí se, že mezi nimi o místo bližší ke dveřím, protože útrpnost čím dál od chrámu tím více chladne, často nemalé půtky, a to někdy v samém chrámu, vznikají.

[1]

[2]

[3]