a na jeden kolkový arch tolik vepsával všelikých klevet, že to žádný čtenář nemohl najednou pročísti, nepřetrhuje čtení kašlem a kejcháním.
Tato nepřílišná podoba člověčí drápala se, škrabala, psala a konečně uklohnila takový spis:
Mirohradskému okrškovému úřadu od šlechtice Matouše Ivanoviče Halamovského.
V následek oné mé žaloby, která ode mne šlechtice Matouše Ivanoviče Halamovského k tomu cíli a konci měla býti, zároveň se šlechticem Matějem Ivanovičem Křepelickým, při čem i sám mirohradský okrškový úřad stranobijství své na jevo dal. A již to drzé samořízení zrzavé svině, budouc v tajnosti zachováno, a již od privátních lidí k sluchu došedší. Jelikož takové dopuštění a stranobijství, jakožto zloúmyslné bez prodlení pod úřad a trest padá, neboť ona svině jest dobytče hloupé a tím méně schopné k unešení spisu. Z čeho očividně vysvítá, že často vzpomenutá svině, ne jinak leč podeštvána a navedena k tomu byla od samého protivníka, nazývajícího se šlechticem Matěje Ivanoviče Křepelického, převedeného již z loupežnictví, z úmyslu na vraždu a z bezbožnosti. Alebrž mirohradský soud, dle své známé licoměrnosti, tajné dorozumění své osoby na jevo dal, bez jakového dorozumění ona jistá svině by nemohla být připuštěna k unešení spisu: neboť mirohradský okrškový soud jest přísluhou dostatečně opatřen, k čemu již dosti poukázat pouze na vojáka, nacházejícího se v každé době v předsíni, který, ačkoli má jedno šilhavé oko a trochu vyvrácenou ruku, přece však, aby vyhnal svini a praštil ji sochorem, má velmi přiměřené schopnosti. Z čeho dostatečně je vidět stranobijství onoho mirohradského úřadu, a beze vší pochybnosti rozdělení židovské tohoto výdělku mezi sebou uskutečňujíce. Onen však s vrchu vzpomenutý loupežník a šlechtic Matěj Ivanovič Křepelický dle výše řečeného svým arcitaškářstvím sám na se dosvědčujíc. Pročež i uvádím onomu povětovému úřadu já šlechtic Matouš Ivanovič Halamovský v patřičnou vědomost, jestli od té zrzavé svině neb od umluveného s ní šlechtice Křepelického ta jistá má žaloba vymožena, a na ni rozsudek dle spravedlnosti a na mou stranu následovati nebude: to já šlechtic Matouš Ivanovič Halamovský o takovém onoho soudu protizákonném stranobijství
