Řádný člověk pan Matěj! On jí velmi rád dýně; to jest jeho nejmilejší jídlo. Jak jenom poobědvá a vyjde v pouhé košili pod přístřeší, hned poručí Ance přinésti dvě dýně. Pak je sám rozkrájí, sebere semeno do zvláštního papírku a začne jísti. Potom poručí Ance přinésti kalamář, a sám vlastnoručně udělá nápis na papírku s semenem: Tato dýně jest snědena toho a toho datum. A jestliže při tom byl nějaký host, tehdy: Účastenství mět ten a ten. —
Nebožtík sudí mirohradský vždycky si liboval, hledě na dům páně Matějův. Pravda, je to domeček hezounký! Mně se to líbí, že jsou okolo něho se všech stran přistavené síně a síňky, takže, vzhledneme-li naň od zadu, vidíme jenom střechy, vlepené jednu na druhou, co se tuze podobá talíři s dolkami a ještě vice hubánu. Jsou však všechny střechy kryté rákosím: jíva, dub a dvě jabloně roztáhly po nich své široké větve. Skrze stromy prokmitují a hledí na ulici neveliká okénka s vyřezávanými, obílenými okenicemi.
Řádný člověk pan Matěj! Zná ho i komisař poltavský! Pan Doroš Tarasovič Puchivočka vždycky se u něho zastaví, když jede do Chorola. A kolibrdský protopop, otec Petr[1], když se k němu sjede několik hostů, vždycky říkává, že nikoho nezná, kdo by tak vykonával povinnosti křesťanské a znal spůsoby tak jako pan Matěj.
Bože, jak ten čas utíká! Již tomu minulo více než deset let, co ovdověl. Dětí neměl žádných. Anka má děti, a často běhávají po dvoře. Pan Matěj vždycky jim dává každému buď po preclíku nebo po kousku dýně aneb po hrušce. Anka má klíče od komor a od sklepů, ale od veliké truhly, co stojí v jeho ložnici, a od prostřední komory pan Matěj chová klíče u sebe, a nerad tam koho
- ↑ Protopop: tak asi jako u nás děkan neb vikář.
