Stránka:GOGOL, Nikolaj Vasiljevič - Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem.djvu/31

Tato stránka nebyla zkontrolována
  1. Svrchu popsaný šlechtic, kterého jméno již působí všelikou ošklivosť, chová ve své duši zlostný úmysl vypáliti mne ve vlastním domě. Nepochybné důkazy toho z následujících punktů se jeví: za první, onen nezvedený šlechtic začal vycházet často ze svých pokojů, co před tím za příčinou své lenosti a škaredé tlustoty nikdy nekonával; za druhé v čeledníku jeho, přiléhajícím k mému plotu, ohrazujícímu mou vlastní, obdrženou od nebožtíka otce mého blažené paměti Ivana Onisijeviče Křepelického zemi, každodenně a neobyčejně dlouho se svítí, co jest již jasný toho všeho důkaz, nebo až posud pro jeho škaredou skouposť nikdy tam ani lojová svíčka, ba ani kahánek nehoříval.

A následovně žádám, by onen šlechtic Matouš Ivanovič Halamavský, jakožto převedený z paličství, z hanobení jména mého a hodnosti, z loupežnického přivlastňování si mého jmění, nejvíce však z hanebného a škodného přivtělení ke jménu mému přezdívky »houser« odsouzen byl k trestu, pokutě, k dostiučinění, zapravení úředních tax a škod; a sám jako přestupník v pouta dán, a pak zakut do městského žaláře vsazen, a na tuto mou žalobu aby hned a bez odkladu rozsudek vydán byl. Psal a složil šlechtic mirohradského okršku a statku majitel Matěj Ivanovič Křepelický.

Po přečtení žaloby přiblížil se sudí k panu Matěji, vzal ho za knoflík a počal mu mluviti takto:

»Co to činíte, pane Matěji, pro Pána Boha! Zahoďte žalobu, třeba se ztratila (ať si jde k rarášku!) Podejte si radši s panem Matoušem ruce, polibte se, kupte santurinského neb nikopolského, anebo jen udělejte punčík, pozvete mne, zapijeme to pospolu a zapomenem na všechno.«

»Ne, pane Děmjane, nemůže to být!« pravil pan Matěj s vážností, která mu vždycky tak krásně slušela, — »nemůže to být, nedá se to napraviti přátelskou úmluvou… Poroučím se; poroučím se i vám, pánové!« pokračoval, obrátiv se ke všem s toutéž vážností: »Naději se, že moje žaloba bude mít náležité následky!« a odešel, zanechav celý kancelář jako u vyjevení.

Sudí seděl nemluvě ani slova, sekretář šňupal, písaři převrhli střípek z roztlučené flašky, zastávající službu