Tato stránka nebyla zkontrolována
- Ivanovič Halamovský učinil mně tohoto 1810. roku 7. července smrtelnou urážku, nejenom mé personální cti se dotýkající, alebrž také ku zničení a konfusi jména mého a hodnosti směřující. Onen šlechtic jest i sám při tom dle postavy šereda, charakter má neuctivý, přeplněn jsa všelikým rouháním a hrubými nadávkami.
Tu se čtoucí trochu pozastavil vysmrkav se opět, a sudí nábožně ruce složiv, mluvil jen sám u sebe: Jaké zběhlé péro! Pane Bože náš! Jak tento člověk píše! —
Pan Matěj prosil čísti dále, a pan Taras pokračoval:
- Tento šlechtic Matouš Ivanovič Halamovský, když jsem k němu přišel s přátelským ponavrhnutím, nazval mne veřejně urážlivým a čest mou poškvrňujícím jménem, a to sice: houserem; kdežto známo veškerému mirohradskému okršku, že jsem se tímto ošklivým zvířetem až posavad nikdy nejmenoval, a ani budoucně jmenovat se úmysl nemám. Důkazem pak mého šlechtického původu jest, že v matrice při chrámě svatého divotvorce Mikuláše zapsán jest jak den mého narození taktéž udělená mně svátosť křtu svatého. Houser však, jak povědomo všem, kteří jen trochu jsou zběhlí v umění, nemůže být zapsán v matrice; nebot houser není člověk, ale pták, jak již každému třebas ani v semináři nebyvšímu dostatečně známo jest. Ale onen nezvedený šlechtic, jsa všeho toho dobře povědom, přezděl mně tímto ošklivým slovem jen v tom úmyslu a nic jinak, než aby hodnosti a stavu mému smrtelnou spůsobil urážku.
- Tentýž neuctivý a nezdvořilý šlechtic sáhnul mimo to na mou rodinnou, zděděnou po mém otci, byvším v duchovním úřadě, blažené paměti Ivanu Onisijeviči Křepelickém, majičnosť tím, že na příkoř všelikým zákonům vystavěl zrovna naproti mému zápraží husí chlívek, co se nestalo s jiným úmyslem, než aby se opětovala učiněná mně potupa, neboť starý chlívek stál až posavad na dobrém místě a byl dosti v dobrém stavu. Avšak hanebný úmysl výše vzpomenutého šlechtice byl jenom ten, abych já byl přinucen hleděti na neslušné věci, neboť známo, že žádný člověk nechodí do chléva a tím méně do husího za slušnou příčinou. Při tomto protizákonném díle dva přední sloupy zasáhly do mé vlastní země, obdržené ještě za živobytí otce mého blažené paměti Ivana Onisijeviče Křepelického, začínající se u komory a jdoucí rovnou čárou až po to místo, kde ženské myjí hrnce.
