První kapitola.
Pan Matěj a pan Matouš.
Krásný bekeš má pan Matěj! Hezouninký! A s jakými beránky! U všech šlaků, s jakými beránky! Sníh a charpa! Vsadím se o nevím co, má-li kdo jiný takové! Podívejte se na ně, pro Pána Boha! Zvlášť když se zastaví s někým pohovořit, podívejte se na ně s boku: je-li pak to pochoutka!? Nedá se vypsati: aksamit! stříbro! oheň!
Pane Bože náš! Miláčku boží, Mikuláši divotvorče! Že já nemám takový bekeš! On si ho pořídil ještě před tím, než jela paní Markyta do Kijeva. Znáte pani Markytu? Ta, co ukousla důchodnímu ucho.
Řádný člověk pan Matěj! Jaký má dům v Mirohradě! Okolo něho se všech stran přístřeší na dubových sloupech, a pod přístřeším všude lávky. Pan Matěj, když se udělá tuze parno, shodí se sebe i bekeš i spodky, a zůstane jenom v košili, provaluje se pod přístřeším, a divá se, co se děje na dvoře a na ulici. Jaké má jabloně a hrušky u samých oken! Otevříti jenom okno, a větve samy lezou do pokoje. To všechno jen před domem, a kdybyste teprve viděli, co má v sadě! Čeho by tam nebylo? Slívy, višně, třešně, zelenina všeho druhu, slunečnice, okurky, dýně, lusky, ba i mlat a kovárna.
