se na jejích tvářích. Vyobrazil bych, jak se na bílé cestě míhá černý stín netopýra, který přisedává na bílé komíny…
Ale sotva bych mohl vyobraziti pana Matěje, vyšedšího této noci s pilou v ruce: tolik bylo na jeho obličeji napsaných citů! Ticho, tichounko se přikradl, i vlezl pod husí chlívek. Psi páně Matoušovi ještě nic nevěděli o hádce mezi nimi, a proto ho nechali, co starého přítele, přistoupiti k chlívku. Chlívek stál na čtyrech dubových sloupech: podlezl tedy k nejbližšímu sloupu, přistavil k němu pilu a počal řezat. —
Vrzání pily bylo příčinou, že se pan Matěj pořád ohlížel, ale vzpomínka na urážku dodávala mu zase srdnatosti. První sloup byl podřezán; pan Matěj se dal do druhého. Oči mu hořely a nic neviděly strachem.
Najednou pan Matěj vzkřiknul, a stál jako omráčen: ukázal se mu umrlec; ale brzy se vzpamatoval, uviděv, že to byla husa, vystrčivší k němu krk. Pan Matěj plivnul zlostí, a opět pokračoval ve své práci.
I druhý sloup byl podřezán, chlívek se otřásl. Srdce v panu Matěji tak hrozně začalo bíti, když se dával do třetího, že se několikráte zastavil ve své práci; již víc než půl sloupu podřezal, tu se najednou rozviklaný chlívek silně hnul… sotva, co pan Matěj stačil odskočit, a již se chlívek překotil s rachotem.
Pan Matěj, uchopiv, pilu v ukrutném strachu přiběhl domů a padl do postele, nemaje smělosti ani pohlédnouti oknem na následky svého přehrozného díla.
Jemu se zdálo, že se celý dům páně Matoušův zdvihl: stará bába, pan Matouš, kluk v dlouhanáckém kabátě, všichni se sochory šli, vedeni paní Markytou, bourat a lámat jeho dům. Celý druhý den prožil pan Matěj jako v zimnici.
Pořád mu vězelo v hlavě, že nenávistný soused z pomsty mu nanejmíň zapálí dům: a proto dal Ance nařízení,
