chle ubývati počalo porodů, čili že objevily se i tu známky oné dobrovolné samovraždy národní, jež od nějaké doby hlodá na samém kořenu života lidového a jež ie nebezpečnější pro trvání národů než nejzhoubnější
válka.[1]
Hlavně pak v roce 1912 objevil se pokles porodů nejsilněji, tedy již 2 léta před válkou, z čehož viděti, že nekrvavé dobrovolné ubíjení národa v potomstvu dosud nezrozeném předcházelo krvavým zápasům mezinárodním. V duševním rozpoložení lidu nastal již před válkou rozvrat a přelom, nálada řekněme pesimistická, vražedná,[2] jejíž příčiny třeba spatřovati jednak ve stíženém boji o existenci, ale současně v rozmohší se snaze po laciných požitcích, při nichž děti mladým rodičům jen překážely. Byla to hlavně mladá manželství, jež nechtěla míti dětí.
Válkou poměry se ovšem ieště zhoršily; počet porodů poklesl na míru nejmenší a to nikoliv snad mimovolně, ale v pevném úmyslu mladých žen, jež vůči státu, ale ovšem i vůči národu prováděti se jaly jakousi passivní resistenci. Dosud za každé války poklesl počet dětí, ale dosud též po každé válce porodů pak tím vce přibylo — ježto příroda a zdravý cit národa sám si pomohl. Tehdy
