Tato stránka nebyla zkontrolována
20
XXXIV.
Z oněch věkosnubných věnců, Jimiž Musy líbezné Svých okrašlují milenců Druhdy skráně vítězné,
V této lásky plné době, Zpěvnou dráhu vyvoliv, Přál i já bych jeden sobě — Sobě? ne, ó nikoliv!
Drahá! jen když vina tvými Kadeřemi se hustými Tvé by čelo ozdobil, Mně radost by působil.
XXXV.
Hled na hustých stromů řady Hlubší city budívá, Mním-li, pod večer že tady Dvé milenců chodívá.
Světějšího u lesíčka Kaple vidu nabyla, Tam, co tuším, dvě srdýčka Že se někdy loučila.
Aniž sám jsem čárné moci Letní znal měsíčné noci. Než jsem bděl ji s mou milou Holubinkou spanilou.
