Tato stránka nebyla zkontrolována
XXIV.
Nejen libé, leč i zpěvné
Sny blaží mě ve spaní:
Divno-liž, že v lehkokrevné
Pouštím se i lítání?
Jaký let! do květných vírů
Kdy stržen se potopím,
A zas houpavých zefyrů
Na křídlech se povzchopím!
Štěstí! sny ty stále přej mi,
A bdícímu zachovej mi
Zpěvodárnou zhejřilost,
Lásky sladkou podpilost!
XXV.
I to sobě vážím mnoho,
Tak žití že anděl přál,
Až i města do jednoho
Byt náš zemský uchystal.
Ale více, osudové.
Za to já velebím vás,
Dítkami že svými zove
Holubicí národ nás.
Bůh mi svědek! byť i zcela
Vtipem, vděkem, krásou těla
Rovnala se bohyni.
Nekochal bych Němkyni.
