Tato stránka nebyla zkontrolována
X
Kdykoliv se mysl vine
K její sličné podobě,
Vždycky v jiné se a v jiné
Objevuje způsobě.
Hned hrá v oku jejím milost,
Hned se libě veselí;
Tu v myšlénkách zahloubilost,
Tu se s Musou přátelí.
Leč myslím-li, jak se září
Klečíc božskou přede tváří
V jeden rozplynulá cit —
Země víc můj není byt.
XI.
<poem> Krásný dnů panenských dive.
Líbá studu záplavo,
Vy na lících růže živé,
Tichá tvůrce oslavo !
Kolikráte k vaší chvále
Citové se chystali!
Srdce vřelo — ale v mále
Ústa v písni ustaly.
Nechať sám ji — tyto tváře
Božská nevinnosti záře
Ruměncem kdy pokrývá —
Anděl studu dozpívá.
<poem>
