Tato stránka nebyla zkontrolována
VI.
Jedva slunce z své obcházky
Po třetí se vrátilo,
Obapol již věčné lásky
Srdce sliby směnilo.
Vůkol kadí láska planá,
Pravá meče plameny;
Pláčem, prosbou vyčekaná
Dáreček jest bez ceny.
Ne ta ruka, poznenáhla,
Ale která rychle sáhla
Pro drahost do plápolu,
Vyňala ji bez bolu.
VII
Lásko věčná! která světy
V nestvořenost rozsíváš,
Která též i outlé květy
V krásy roucho odíváš!
Tys to vděkuplné dítě
Z pokladů svých vyňala,
Každý půvab na úsvitě
V bytnost jeho vkládala.
Z tvých to rukou — díka tobě!
Tento v utěšené době
Krásný tvor se vyvinul,
Dary tvými oplynul.
