Tato stránka byla zkontrolována
Evangelium.
Vysoko na hory lidskou svou spásu jsem ved’:
„Klekni a uctívej prostor i krásu — můj svět!
Vesmír mi k snění a v zápas i v léno je dán;
hmotu co prozářit mohu, mé jméno je pán.
Zrozená k velkému štěstí! svou vůli, svůj cit
v oku mi rozsvěť a zázraku půli máš mít.
Blaženým ostrovům v tajemnou dáli pojď vstříc,
z milosti vlastní se staneme králi — a víc.“