Tato stránka byla zkontrolována
temnota mi rve
moje oči z těla,
vytřeštěným do krve
zrakem mým se na mne zahleděla.
Nade mnou teď, noci,
volej evoe,
já už nejsem já — —
— — — — — — — — — — — — — —
Světlo, světlo!
9. Lítost.
Barvy v oči bolí, slzy v duši žhnou,
poledne prý v okna svítí, ale já jdu rudou tmou,
přitisknuty ruce v rozpálené čelo,
aby hrůzou otrávené srdce moje neumřelo.
Druhý zrak mne děsí, v bílé poledne
jako za tmy v šíj se zatne, sotva oko prohlédne,
stojím nad zahradou nad mrtvou jak stepí,
budu plakat při západu, do barev se dívat slepý.
10. Výkupné.
Před křížem svíjí kající se křesťan:
kdo tělem hřešil, na těle buď trestán.
Já zhřešil, pane, v pohanské své pýše
smrtelné zraky povznášel jsem výše.
než pomíjející smí vznésti tvor,
já zbožňoval jsem nečistý svůj zor