Karel Alois Vinařický.
Nar. v Slaném 24. ledna 1803, zemřel 3 února 1869 na Vyšehradě, kdež byl od r. 1859 kanovníkem. Vedle četných překladů, jmen. spisů Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, složil četné drobné básně zvl. dětské, sbírku Varito a lyru (1843), Sněmy zvířat (1841) a j. Sebr. spisy v Nár. bibl.
Mladý dráteník.
Ze Trenčína vyšla vdova
a s ní její sirotek.
Z ponenáhla přišli oba
na vysoký pahorek.
Tam se loučí dobrá máti
se svým milým synáčkem;
on se musí světem bráti,
chodit za svým chlebíčkem.
Matka pláče, synka líbá
naposledy v bílou líc;
ještě pak se k němu shýbá
a dí: »Nespatřím tě víc!«
»»Neplač, moje drahá máti!««
těší vdovu sirotek:
»»Bůh mne tobě zase vrátí,
lidé dají chlebíček!
Lidé dobří na Moravě
hlady mříti nedají,
v Čechách také na Vltavě
za práci mzdu podají!«
S Bohem, matko, jménem Páně
jdu již tebou požehnán!
S Bohem, vy Trenčanské stráně!
Uvidím vás, dá to Pán!««
S dobrou myslí matku líbá
v Boží vůli odevzdán;
matka pak se k němu shýbá
a dořekne: »Dejž to Pán!«
Sirotek již na Moravě
pilnou rukou pracuje,
potom v Čechách na Vltavě
za mzdu malou drátuje.
Na jaře ho čeká máti,
domů spěchá sirotek,
radost jemu cestu krátí;
matce nese výdělek.
(Drobné básně.)
Ptáčkové u Stodoly.
<poem> Přiletují s pole ptáci ke stodole a švitoří: »Hlad nás moří! Na celém okolí nic není na poli, jen samý sníh!«
