Stránka:F. Bílý - patery knihy plodů básnických.djvu/440

Při kontrole této stránky se objevil problém

Píseň jarní.

Každá babička stará
je veselejší z jara:
vezme svou berličku,
sedne na sluníčku,
myslí si: Kýž jsem mladší,
ach, což bych byla radši!

Erb. 80, (čís. nápěvu 233.)


Nedověra.

Červená růžičko,
co se nerozvíjíš?
Co ty k nám, múj milý,
co k nám už nechodíš?

»Kdybych já k vám chodil,
ty bysi plakala,
červeným šátečkem
oči utírala.«

Proč bych já plakala,
když mne nic nebolí?
Milovali jsme se
jako dva holubi.

Jako dva holubi,
jako dvé hrdličky;
já jsem ti dávala
upřímné hubičky.

Erb. 124 (čís. nápěvu 93.)


Kalina.

Proč, kalino, v strouze stojíš?
zdali ty se sucha bojíš?

Kdybych já se sucha bála,
ještě bych já hloubej stála.

Proč kalino kalin nemáš,
a jimi se nečervenáš?

Já jsem kalin dosti měla
a jimi se červenala.

Svrchu ptáci ozobali,
zdůli panny olámaly.

Každá panna hochu svému,
a já smutná nemám komu.

Ach kdybych já komu měla,
byla bych si pospíšila!

Tamt. 167 (546.)

Srov. s tím moravskou:

Proč, kalino, neprokvétáš,
malinama nezasedáš?

Já sem dávno prokvétala
červenýma malinama.

Zhora vrabci ozobali,
zdola panny oblámaly.

Oblámaly na kytečky,
mládenečkům za klobóčky.

Ulomila každá svému,
já ubohá nemám kemu.

Bart. Kyt. 122.